R.O.S.E. II. - Avengers

18♥ Probuď se, sakra!

Z pohledu Tonyho

No jistě. Proč jí prostě rovnou nevyužít, co? A já jí prej zneužil. Bacha na jazyk, fakt lidi! Kapitán byl z toho celý vedle. Nevěděl, co si o tom myslet a já popravdě taky. Barton ještě tak hrozný nebyl, ale když máte celkem sexy holku, co se vás právě zabít v obleku, co je prvotřídně vybaven na takovíto boj, jste prostě v hajzlu. Jinak to popsat ani nelze. Měl jsem Rose rád. To za prvé a za druhé, že jí nechci ublížit, ale vymlátit toho muflona z kebule. Asi by s tím Steve nesouhlasil, ale udělat to musíme, jestli chce mít do budoucna s ní nějaký vztah. Určitě by nechtěl spát s Rose přivázanou k posteli v poutech a stále by opakovala dokola...

„Chránit Tesseract. Zničit Avengers," řekla znovu a mně to začalo lízt na nervy. Fakt už. Kolikrát že už to řekla? Pětkrát nebo šestkrát? To je jedno. 

„Cape? V pořádku?" zeptal jsem se arogantně, když dostal světlicema do štítu a ty ho odrazily o hodně dál, než původně stál. Když se postavil, probodl mě pohledem a já se pobaveně usmál. Jak jinak.

„Ano, ale Rose není," zamručel a vyhodil po přítelkyni v brnění štít. Měl dobrou mušku, protože při výstřelu do něj trefila a odhodila několik metrů daleko. A teď byl bez štítu. Co bude dělat? Nic. Nechal to na mně a ustoupil dál, aby nemusel proti ní bojovat. Tak já si to vyřeším po svým. Něco jako s Hulkem posledně, ale budu trochu jemnější. Vyletěl jsem do vzduchu a podle plánu mě i následovala. Odvedl jsem ji mimo dosah základny směrem k New Yorku. 

„Tak a teď půjdem na prohlídku památek," ušklíbl jsem se a těsně se vyhnul výstřelu, co na mně vyslala. „Tak asi ne. Uděláme to jinak," protočil jsem očima a zamířil k Avengers Tower. Moment. Tohle mi něco připomnělo. Proč mám zase nad věží u všech svatých obří díru do vesmíru! Ze střechy Tower byl vyslaný paprsek a v něm kostka Tesseractu. Nikdo ho nehlídal. Byl tu zkrátka...úúúplně sám. Konečně si ho můžu prohlídnout zblízka, ale po pomoci Rose. Proletěl jsem střemhlav kolem budovy a něco mě zezadu za sáhlo. Jak zákeřný! Kdo jí tohle učil. Slušnou rychlostí jsem padal k Zemi, ale něco mě zachytilo. „Bruci, kamaráde," pousmál jsem se, když jsem rozpoznal zeleného nazlobeného obra, který mě těsně nad zem odhodil. Vydrápal jsem se zpět na nohy a uviděl partu, jak pomalu blížila. 

„Ty sis myslel, že se vrátíš zpět domů? Ani náhodou," ušklíbla se Natasha a potom zpozornila, když uviděla nad mou hlavou Rose. Něco mi docvaklo.

„Miřte na ten reaktor!" vydal jsem povel a všichni se po mně nechápavě podívali.

„Ty ses zbláznil!" vyštěkl Kapitán a já protočil očima.

„Štěstí, že ještě ne. Reaktor nenapájí její srdce, ale pohání brnění. Jestli se dostane blíž k zemi a zničíte reaktor, už si poradím," 

„Tony má pravdu. Pojďte všichni!" vyhlásila Vdova a všichni se vydali každou stranou. My se s Kapitánem drželi u sebe. Měl konečně u sebe ten svůj slavný štít a mohl se alespoň chránit před jejími výpady. Všichni se postavili do svých pozic a když se Rose konečně mihla kolem. Začali střílet. HawkEye skoro, ale šíp včas chytila. Sam to zkusil svými zbraněmi, ale taky nic. Potom Widow, taky nic. Rhodey na to šel, jako já předtím. Na zem ji sice dostal, protože jí poškodil trysky, ale i tak. Stále mohla útočit a to byl problém pro mně s Capem. Moje trysky nefungovaly taky, takže jsem se zmohl jen na střílení. Když jí na chvíli došla kapacita střílení za pár sekund měl jsem šanci. Zaměřil jsem si cíl, co byl reaktor na hrudi a namířil na něj nataženou rukou. Měl jsem jeden pokus. Jeden pokus! Teď nebo nikdy. Vystřelil jsem malou raketku. Letěla...letěla...letěla a!

„Trefa!" rozhlásil jsem nadšeně, když jsem vyzkratoval Rose oblek. Nemohla se hýbat. Já i Steve jsme k ní společně přišli. Steve ji chytil zezadu za paže a já jí sundal helmu. Měla sice na obličeji pár bebí, ale to se časem zahojí. Oči jí zářily modře a vyzařovala z ní nenávist. Buď ta pravá a nebo Lokiho.

„Ochránit Tesseract. Zničit...Avengers," opakovala stále, jako poškozený gramofon a mně to už začalo nudit. 

„To ti nic jinýho Loki do tý tvý hlavičky nenasadil? I Barton měl dobrý, že ještě mlčel," řekl jsem s poznámkou a ušklíbl se.

„Tony!" okřikl mě Steve a probodl mě pohledem, i když měl co dělat, aby ji udržel.

„Klídek. Bude to rychlí," uklidnil jsem ho. Steve vykulil nechápavě oči a s Rose ucukl stranou. Odklopil jsem si přední část helmy a vyjelo mi obočí nahoru.

„Co jako!"

„Natasho, jak že jsi posledně probudila Legolase?" tázal jsem se rudovlasé agentky kousek od nás.

„Že dostal silnou ránu do hlavy. Doufám, že to nechceš použít na ní!" zavrčela.

„Selviga probudil ten Tesseract. Kdybysme vzali Rose k němu, tak možná...," zauvažoval jsem po posledním zážitku, co nastal před třemi lety při návštěvě Lokiho. Všichni se po mně podívali a nevěděli, co na to říct.

„To je fakt. Tak ji tam odvedem a vyřídíme obě věci naráz," souhlasil Rhodey, ale ostatní si byli stále nejistý. Jak jinak. Přece jen stále věří víc Stevovi, než mně.

„Uděláme to," řekl zničehonic Cap a já se po něm se zbytkem podíval.

„Teď si se mnou souhlasil?" tázal jsem se ho.

„Jo, ale už dělejme. Nechci aby takhle zůstala dýl, než je nutné," 

......................................................................

„Máte ho?" zeptala se Natasha, co zůstala dole se zbytkem a já s Rhodeym a Wilsonem vyletěli nahoru. V rukou jsme svírali Rose, která se neustále bránila a mlela dokola to samé. 

„Jo," ozval se jí Sam.

„Tak dobře, lidi. Až řeknu, hodíte ji tam," řekla jsem oběma naráz a přikývli. Když jsem zjistil, že skoro z portálu už nikdo nechodí, otočil jsem se zpět na ně. „Teď" zavelel jsem a vzpírající se Rose hodili ke stroji s Tesseractem. My rychle ustoupili, protože se kostka začala bránit a zjistila u sebe nezvaného hosta. Promiň, Rose. Všechno se rozzářilo. Všechno v dosahu té krychle. Oslepilo nás na malou chvíli, ale stále jsme ještě byli ve vzduchu. Když se vše uklidnilo, uviděli jsme Rose ležet na zemi.

Z pohledu Rose

Byla to jako noční můra. Loki mě neustále nutil dělat to zlé. Mým přátelům a taky rodině. Vzpírala jsem se, ale nešlo to. Teda až do té doby, než mě Rhodey se Samem nehodili k té krychli. To už mi moc šancí nezbývalo. Uvědomila jsem si, že ležím na zemi. Jsem při vlastních smyslech. Loki mi z hlavy zmizel a mohla jsem normálně dýchat. Neříkala jsem stále dokola to samé, jako pokažený gramofon a to mě uklidnilo.

„Rose! Vzbuď se. Musíme jít nakopat Lokimu zadek, ale jen s tebou!" někdo na mně volal a já se pokusila opřít rukama o zem a zvednout se alespoň na kolena. Brzy se mi ruce podlomily a já přistála k náručí z kovu. Moje oči byly zamlžené a těžko jsem rozpoznala brnění v červenozlaté barvě. Něco jsem uviděla na obloze. Oči mi zaostřily a já poznala co to bylo.

„Thore?" vydechla jsem a Tony se zarazil.

„Sorry, zlato, ale já jsem Tony Stark,"

„Ne, Tony. Ona nemyslí tebe, ale Thora, tamhle!" vykřikl Rhodey a ukázal na oblohu směrem k základně. Věc se pohybovala velmi rychle a nezpomalovala.

„Vidíte to taky?" zeptal se Sam do vysílačky.

„Ano. Thor se vrátil," odvětil Steve a vysílačku vypnuli.