R.O.S.E. II. - Avengers

9♥ Opačná výhra

„Jak je na tom?" zeptala se Natasha, která před chvílí dorazila a těsně po ní Sam do Capova bytu. Já seděla v obýváku ve větším okenním rámu a dívala se dolů na město. Ruce jsem měla položené na klínu a poslouchala hovor za dveřmi. Byla jsem skleslá, promrzlá a taky měla zlomené srdce. To, že sem se viděla opět s Tonym, mi moc nepřidalo. Už chápu, proč Rogers nechtěl, abych ho zase potkala.

„Odpočívá ve vedlejším pokoji. Byla celá promrzlá a taky snadným cílem pro Lokiho," odpověděl jí Kapitán a potom klesl v hlase. Nikdo nebyl nadšený z toho, co se stalo a že Loki unikl spravedlnosti. S Lokim to bylo jako s Voldemortem. 

'Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, se vrátil.' 

Tak mi to v tu chvíli přišlo. Jenže tohle byl skutečný svět. Avengers, Loki a mnoho dalšího bylo skutečné. 

„Je hlavní, že je zase v bezpečí. Nesmí dopadnout jako agentka Brooksová a agent Coulson. Oba byli pro SHIELD velkou ztrátou a teď ztratit i Rose? O tom nemluvě...," prohlásil Sam.

„Rose má sice brnění, ale dlouho ji neubrání. Ten oblek je jako skořápka a Lokimu stačí Rose z ní jen dostat. Jde mu o to, co je v té skořápce, neboli brnění. Víme sice, čeho je ten bůh schopný, ale je silnější. Je jen otázka času, kdy Rose najde a zaútočí znovu," promluvila Natasha ke dvěma mužům.

„A co Thor...ten je kde? Musí přece vědět, že jim unikl," přidal Rogers něco ze svýho po chvíli hrobového ticha, co nastalo po Natashyně řeči.

„Muselo se něco stát, jinak by tu už dávno byl," odvětil Sam.

„Rosemary zatím zůstane tady a bude 'prozatím' v bezpečí. My se postaráme o to, aby vás Stark nenašel a Rose neobtěžoval," rozhodla Nat a zazněly kroky. Šly pryč. Po chvilce loučení, který nemělo dlouhého trvání, tam zůstalo zase ticho. Čtvrt hodiny se nic nedělo a venku začala pršet. Kapky deště ťukaly na sklo okna a mně to uklidňovalo. Zapnuté topení vytápělo pokoj a už mi nebyla taková zima, jako předtím. Sledovala sem deštivé počasí z okna a prsty lehce přejela po skle okna vedle mně. Cvakla klika od dveří a odvrátilo to moji pozornost od okna. Vešel do pokoje Kapitán a držel dva hrnky v obou rukou. Dveře si musel otevřít zády a potom mohl normálně po předu. Když sem poznala, kdo to je, opět jsem otočila hlavu doprava k oknu a sledovala chmurné počasí.

„Všechno v pořádku?" zeptal se opatrně Cap, když se u mně zastavil.

„Vypadám snad?" odvětila jsem arogantně a s povzdychem zavřela oči. Pokrčila kolena a přitáhla si je k sobě do objetí.

„Kdyby řekl místo toho 'Je ti teplo, děvče?', tak bys mě odtud vyhodila, co?" pokusil se o vtip a trochu mě rozveselit. Docela se mu to povedlo, protože moje koutky úst se mírně nadzvedly do lehkého úsměvu. Jo...tohle mi přišlo vtipný...konečně.

„Ty si stihl zkouknout už i Mrazíka? Tleskám," ušklíbla sem se a udělala mu místa, aby se mohl posadit na proti mně.

„Toho mi doporučila Natasha,"

„To je fakt...protože ona i ten film sou z Ruska," podívala sem se a vnímala jeho výraz, který se změnil do úsměvu.

„Ještě toho mám hodně co dohánět. Dáš si čaj?" zeptal se a podával mi v natažené ruce ke mně, bílý hrnek s horkým nápojem.

„Jasně, ráda," přijala jsem od něj nápoj a obepnula kolem něj prsty, abych se o něj trochu zahřála ruce.

„Co kdybys mi začala říkat normálně jménem? Myslím Steve," pozměnil téma a přitom, když jsem opatrně upíjela, tak sem se zarazila.