R.O.S.E. II. - Avengers

7♥ Pokus o pomstu

Vím, že to sem nepatří, ale dnes se mi zdála divná věc :D Ne, nebyla to zelená mlha a pojitost to s ní mělo. V tom snu byl se mnou Loki?! A ještě v bazénu xD? Really? No sami jsme tam nebyli...ještě tam byl Steve, Tony a Thor, což mě děsilo asi nejvíc, ale Loki? To už mi asi způsobuje tahle fikce xD Nevadí, ať se líbí další part :)

„Co se ti zdálo?" začal mě Kapitán vyslýchat a já se stále třásla ze snu. Stále mi nedocházelo, co tam dělala ta mlha. Šel z ní strach. Ztrácela jsem se v ní. Přestala sem vnímat a dívala se před sebe. Jakoby sem čekala, že tam najdu odpověď. Bylo to k ničemu. Byla sem zdrcená. Třásla se strachem a litovala toho, že jsem řekla slovo 'Loki'. „Rose, vnímáš?" ozval se Rogers znovu vedle mně a položil mi ruku na rameno. Trochu mě to probralo a podívala se po něm. Cítila jsem se zranitelná. Bála se i přes to, že byl se mnou nejlepší voják minulý doby.

„Jen mi není dobře...budu v pořádku," zareagovala jsem včas, než stihl promluvit znovu. Začalo mě bodat v hlavě a pálit místo někde za krkem. Chytla jsem se za to místo a zaskučela bolestí. Když jsem odtamtud dala ruku pryč a podívala se na ni, tak sem se vyděsila. Měla jsem na prstech krev a cítila, že mě to za krkem bolí víc a víc. Vytrskly mi slzy a pokusila se přetrpět bolest.

„Proč krvácíš?!" vyštěkl nevrle a vyděšeně Rogers.

„Já...já nevím," zvýšila jsem hystericky hlas.

„Ošetřím ti to. Pojď se mnou," pomohl mi se zvednout z postele a já začala přepadávat. Jakoby mi náhle ochably nohy. Nemohla jsem s nima hýbat a ani s rukama. Byla sem jako hadrová panenka bez kostí a síly ve svalstvu v těle. Zeslábla jsem a začala padat bezvládně k zemi. Oči se samy od sebe zavíraly a byla sem unavená. Všechno kolem mně se začalo rozmazávat a já se pomalu ztrácela do temnoty. Rána za krkem bolela stále víc. Slzy mi samovolně vytékaly z očí a cítila, jak ztrácím vědomí. Taky, že jsem ztracená a nikdo mi už nedokáže pomoct. „Rose!" zakřičel na mně někdo a já matně rozpoznávala Capův hlas, co se nade mnou skláněl. Ležela jsem na zemi a můj dech se velice rychle vytrácel. „Rosemary Brooksová, teď nesmíš spát! No tak, Rose!" opakoval po sobě znovu. Potom jsem už neslyšela nic. Uši mi zaléhávaly a jen ucítila, jak mě někdo svírá v náručí a tiskne k něčí hrudi. Stále na mně volal, abych neusínala. Že nesmím ztratit vědomí, jinak budu spát už navždy. Neslyšela jsem skoro nic z toho, co říkal. Pouze se snažila nechat oči otevřené a dívat se na Capův zoufalý výraz a jak mě někam nese. Potom mě někam posadil a předklonil mi hlavu dopředu. Chvíli se nic nedělo, ale potom jsem ucítila prudkou bolest, jako když někdo řeže do lidské kůže. Stalo se to hned potom, co mi Kapitán odhrnul z krku vlasy. Hlasitě jsem bolestivě zařvala a začala rychle popadat dech. 

Dech, zrak, sluch a svaly v těle byly opět v pořádku.  

Neměla jsem sebemenší potuchu o tom, co se stalo. Měla jsem stále předkloněnou hlavu a raději ji ani nezvedala. To, že jsem seděla na židli, sem si uvědomila až potom, co si přede mně Rogers klekl. Měl ruce od krve taky. Vypadalo to v tu chvíli jako v horroru. Nechtělo se mi tomu věřit. Kapitán měl v očích slzy a taky na mně upřený pohled, který naznačoval něco jako 'Všechno je už v pořádku'. 

„Zdálo se mi o dni, kdy mamka zemřela a byla kolem mně nějaká zelená mlha. Nedokážu si to vysvětlit," začala jsem ze sebe chrlit jednu informaci za sebou chraplavým hlasem. Rogers vypadal zaskočeně, ale potom to setřásl.

„Jaká zelená mlha?!" nechápal mě a já stále nabírala dech. Podívala jsem se mu víc do očí a potom ty svoje zavřela.

„Nevím. Prostě se v tom snu kolem mně sápala a nechtěla pryč. Cítím se hrozně oslabená, ale nevím proč," zašeptala sem, jelikož mě začaly trápit hlasivky a špatně se mi mluvilo.

„Měla jsi za krkem v kůži...nějakou chobotnici. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem ji musel vyříznout ven," vysoukal ze sebe a mně se zatajil dech. Udělalo se mi v tu chvíli spíš špatně. Při vzpomínce na ten krk mě to začalo opět ukrutně pálit a štípat. Chtěla jsem se za to místo chytnout reakcí, ale Kapitán mě za tu ruku chytil a zabránil mi v tom. Zaskočeně sem se po něm podívala a sledovala, jak se zvedl a potom mě vzal do náručí, jako bych nic nevážila. Odnesl mě do koupelny a pomohl mu smýt ve vaně za krkem krev, co jsem měla všude kolem něj. Potom mě nechal, abych si mohla usušit vlasy a on si mezitím někam odběhl. Po chvíli přišel a oznámil mi, že musíme jet na základnu. Ze začátku jsem byla trochu mimo, ale potom sem to vzala. Bylo kolem šesté ráno a dorazili tam asi za deset minut. Rogers si vzal s sebou nějakou černou tašku, ale odmítal říct, co v ní bylo. Odvedl mě do hlavní haly základny a potom odešel jinam s tím, ať tam počkám. Nechal mě tam a teď co? Nemam se jak zabavit...

„Rose?" zaslechla jsem za sebou překvapený hlas. Otočila sem se a uviděla Rhodeyho.

„Rhodey, ahoj," usmála jsem se a šla k War Machinovi blíž.

„Co tady děláš? Proč nejsi v Malibu?" zeptal se a já se pro změnu zasekla. On snad neví, že jsem odtamtud odešla? Skutečně Tony neříká hodně věcí.

„Tobě Tony neřekl, že mě Pepper převezla do Washingtonu ke Kapitánovi Amerikovi?" 

„Nezmínil se. Pepper vás přistihla?" zajímal se a koutky jeho úst byly mírně pozvednuté.¨

„Spíš mě zachránila a až na to, že jsem dnes málem chcípla," pokusila jsem se to říct vtipem, ale nezabíralo to. Spíš sem po tom vypadala až zhuleně. Rhodey se zatvářil v tu chvíli vážně.

„Jak jako?"

„Co já vím...prostě nějaká zelená mlha, co se mě pokoušela zdrogovat," pokusila jsem se u toho zasmát.

„To mlhu utvořil Loki. Nemohla to být náhoda," ozval se někdo jiný a mně můj pobavený výraz v tu ránu zmizel. Když jsme se podívali, odkud to šlo, tak sme uviděla přicházející tým. Nervózně sem skouslo spodní ret a podívala se po ostatních, co šli blíž.

„Loki se vážně vrátil?" pípla sem a Natasha šla ke mně.

„Nedostane se k tobě. Neboj se," opatrně mě objala a přitiskla k sobě.

„Banner právě zkoumá tu chobotnici, co sem ti našel. Výsledky budou během týdne," přišel i Cap blíž a Widow mě pustila. Já jen mlčky přikývla. „Představíme tě ostatním," nabídl mi a odvedl ke skupince lidí, co znám i neznám. Rozhlížela sem se zároveň kolem sebe a vyhlížela Iron Mana. Vlastně sem měla strach z toho, že by tu byl taky. „Wanda Maximoffová a její bratr Pietro Maximoff," prolomil Rogers moje myšlenky a představil mi holku, která se s ním vítala včera a bělovlasého mladíka. Potom i Visiona a Sama jsem už znala. Nebyl tu ale Thor, Iron Man a Hulk. Banner byl někde v laboratoři a Thor s Tonym prostě někde.

„Nedá si někdo něco k pití? Aby jsme zabili trochu času," zeptal se Clint.

„Není trochu brzo?" tázala se HawkEye Natasha.

„Myslel jsem něco lehčího a navíc Kapitán má ještě auto,"

„Není sám," zasmála se nad tím Vdova a všichni ostatní taky. Všichni se vydali za Clintem, jenom já zůstala stát jako zkamenělá na místě. Nikdo si toho nevšiml, až na Pietra.

„Ty nejdeš?" 

„Jenom bych si potřebovala odskočit. Jestli nevadí...kde tu najdu toalety?" zeptala jsem se trochu vyhýbavě, i když to nebyl ten pravý důvod, proč s nimi teď nebýt. Pietro se zamyslel a potom se usmál.

„Projdeš tamtou chodbou za tebou, potom se dáš doleva a hned naproti sobě sou dvoje dveře. Jedny z nich sou dáms...," začal a já ho přerušila.

„Jasně, díky...," zvolala jsem z dálky, když sem se vydala směrem tam a QuickSilver se po mně nechápavě podíval a sledoval do té doby, než sem zmizela v levé uličce.