IDFC [Manu Rios]

C h a p t e r 3

Je sobota odpoledne a Olivia mě nakonec přemluvila - spíš donutila - jít na Dylanovu párty.

"Co myslíš?" ukázala na bílou zvonovou sukni dlouhou do půly stehen a krátkej šedej top, na kterém vynikaly její dlouhé kaštanové vlasy.

"Sluší ti," usmála jsem se a začala prohrabávat další hromadu oblečení. "Navíc mám pocit, že už sis vyzkoušela všechno a už ti nic jiného nezbývá."

"Tyhle si vem," ukázala na černé šaty, které byly dlouhé do půly stehen, měly odhalená celá záda kromě dvou krajkových pruhů a okolo pasu vedl zlatý pásek, když jsem se rozhodovala mezi dvěma páry šatů.

"Já nevím, nemám k nim boty," začala jsem protestovat, jelikož mi připadalo, že šaty více odhalují než-li zakrývají.

"Nějaký se určitě najdou," nenechala se odbýt a otevřela druhou část šatní skříně, kde mám boty. Chvíli se rozhlížela a nakonec se natáhla pro jedny černé lodičky na vyšším podpatku s černou mašlí okolo kotníku.

"Tyhle si zkus," podala mi boty a já si je obula. Musím uznat, že má opravdu talent v kompinování oblečení.

"Perfektní," vítězně si pro sebe zatleskala a povyskočila.

"Už bychom měly jít," zakroutila se nevrle Oli na židli, když jsem ji dodělávala poslední lokny.

"Jo vždyť už to máš," usmála jsem se na dívku v zrcadle a vypla kulmu. Do černého, hladkého psaníčka se zlatým zapínáním jsem si dala pouze telefon, klíče a nějaké peníze.

***

Dylen bydlí několik ulic kousek ode mě, a tak jsme se rozhodly jít pěšky. Za prvé je venku ještě pořád teplo a za druhé se nám nechtěly utrácet peníze za taxi. Celou cestu jsme si povídaly - spíš Olivia mluvila pořád dokola o tom, jak je Dylan neodolatelnej a pan dokonalej a tak dál a tak dál.

Zastavily jsme se před velkým barákem ze kterého vycházela hlasitá hudba a kolem byla spousta lidí. Usoudila jsem, že to je asi Dylanuv dům a jeho party. Wow Eadlyn, tobě to ale myslí.

Když jsme vešly do domu, party už byla v plném proudu. Bylo tu ještě víc lidí než venku. Všude samý alkohol, holky, co na sobě měly oblečení, které spíš odkrývalo než zakrávalo. Cigaretový kouř.. Kterej normální rodič by dovolil uspořádat takový večírek svému dítěti ve vlastní domě?

"Nechceš si dát něco k pití?" zakřičela jsem na Olivii, aby mě přes tu hlasitou hudbu slyšela. Ta jen kývla na souhlas a zamířily jsme k baru kousek od nás.

"Co si dáte?" usmál se na nás mladej barman s vlasy kaštanového odstínu.

"Já si dám whisky-" odpověděla přičemž se nezapomněla na barmana koketně usmát. "-a ty?"

"Jen vodu," schytala jsem od obou fůru nevěřícných a nechápavých pohledů a když jsem znovu zopakovala své přání, vzdali to a za pár vteřin jsem měla před sebou skleničku s průsvitnou kapalinou.

"Sakra Eadlyn, vždyť seš na párty! Nemůžeš pít jen vodu nebo džus!" začala mi promlouvat do duše, když už v sobě měla asi čtvrtého panáka whisky.

"Věř mi. Až nebudeš moct chodit po svejch, tak budeš ráda, že jsem nepila a že budeš mít někoho kdo tě dostane domu," rýpla jsem si do ní a usrkla svého kaktusového džusu. Nakonec mě ukecala a taky jsem si dala pár skleniček čeho si.