C h a p t e r 18

88 12 3
                                    

Dívka se probudila s dobrou náladou a úsměvem na tváři. V každodenním ranním gestu se chtěla protáhnout, jako každé jiné ráno, ale něco ji v tom bránilo. No něco, lépe řečeno někdo. Rychle otevřela oči a přetočila se na druhý bok. Při pohledu na onu osobu si uvědomila, že ji po celou noc obklopuje mužské tělo.

"Ead," zamumlal ze spaní.

"Sss, spi," pohladila ho blondýnka ve vlasech a dál se pokoušela vysoukat z postele.

"Kam jdeš?" promnul si oči a konečně se na Eadlyn zadíval.

"Udělat něco k snídani, umírám hlady.. vidíš?" usmála se, když jakoby něco se snažilo její slova potvrdit a zakručelo ji v břiše.

"Za chvíli sem zase u tebe," s úsměvem mu věnovala polibek na tvář a opět se snažila vysoukat se z velké bílé přikrývky. Chytil dívku za zápěstí a zase rychle strhnul k sobě do postele.

Eadlyn netušila jak to udělal, ale nějakým záhadným způsobem se ocitla pod nim a Manu se nad ní skláněl v celé své kráse. Jemně se dívce otřel o rty. Cítila jeho jemné, plné, sametové rty na těch svých.

Po chvíli se z nevinných polibků stala menší válka jazyku a on se doslova zmocnil jejich rtů.
Ze rtů se pomalu přesunul na krk a zanechával ji na něm motýlí polibky. Eady si byla jistá, že tam zanechá i nějaké to znaménko lásky.

Stále zůstával na dívčině krku a když narazil na jedno jeji obzvlášť citlivé místo, neudržela se a propukla v jeden ze svých menších záchvatu smíchu.

Svezl z ní, lehl si na bok vedle ní, podepřel si hlavu rukou a s úsměvem dívku pozoroval.

"C-co na mě tak koukáš?" vydrala ze sebe konečně, když se ji povedlo trochu uklidit smích.

"Si nádherná, když se směješ," odpověděl fascinovaně a dál ji pozoroval.

"Nepřeháněj," zasmála se a věnovala mu letmou pusu na nos.

"Nepřehánim," řekl vážně a políbil ji.Bloncka s radostí spolupracovala. Po chvíli se odtáhla.

"Tak se jdeme najíst, dobře?" znovu ukázala na svůj hladovej žaludek, který opět vydával zvuky a ruku v ruce vyšli do kuchyně.

"Na co máš chuť?" zeptal se, když zrovna prozkoumával lednici, aby vůbec věděl, co mají a co mužou udělat.

"To je jedno, nechám to na tobě," pousmála se a rozříznula tři pomeranče ze kterých se následně pokusila udělala něco jako domácí pomerančový džus.

Chlapec vyndal vajíčka, mléko, mouku a cukr a nakonec udělal lívance s lesním ovocem. Poněvadž je to jediné jídlo, které opravdu umí uvařit bez toho aniž by mu například shořela utěrka, i když je to jen ojedinělý případ.

"Tak jaký sem?" zasmál se, když dojedli a uklízel nádobí do myčky.

"Dokonalý, úžasný, perfektní a bez toho trička taky sexy." uchechla se a opřela se o stůl.

"No, stačilo by mi 'skvělý kuchař', ale tohle je taky fajn," se smíchem přešel k ní a políbil ji.

"Ježíš nechte toho," odskočili od sebe, když slyšeli Josemyho hlas, který právě vešel do kuchyně. "Tohle je vážně to poslední, co bych chtěl vidět hned po tom co vstanu."

IDFC  [Manu Rios]  Kde žijí příběhy. Začni objevovat