IDFC [Manu Rios]

C h a p t e r 4

Otevřela jsem oči a chvíli se rozhlížela po pokoji než mi došlo, že nejsem u sebe, ale že ležim v Manuově pokoji, v jeho posteli, v jeho triku, ale bez něj. Natáhla jsem se na stolek, kde jsem měla položený telefon a podívala se kolik je hodin. Bylo teprve něco málo po deváté.

Vstala jsem a otevřela dveře. Zamířila jsem do obýváku spojeného s kuchyni, kde na koženém gauči seděl Manu s Josemym.

"Dobré ráno," usmál se Manu a odešel do kuchyně. Josemy na mě jen jako pozdrav kývnul a dál sledoval něco v televizi. Vypadal ještě víc ospale než v půl druhé ráno.

"Co si dáš? Kafe, čaj, vodu nebo nějakej džus?" ozval se Manu z kuchyně.

"Ahoj, čaj děkuju," posadila jsem se na gauč vedle Josemyho. O chvíli později předemnou stál hrnek s teplým čajem a lívanečky s ovocem.

Seděli jsme všichni tři vedle sebe na gauči a sledovali nějakou britskou telenovelu. Upřímně byla to pěkná nuda, ale vypadalo, že to Josemyho docela baví.

"Manueli já jdu teda za Cass-" loučil se s náma Josemy, když skončila ta realityshow.

"-kolikrát jsem ti už říkal, aby si mi neříkal Manueli? Vždyť to zní jako bych byl motýl." skočil mu do řeči Manu.

"Nojo furt ty motýlí princezno-" přiblbě se usmál "-tak se tu mějte Vy hrdličky" naposledy se prohlédl v zrcadle a odešel.

"Idiot," řekl si pro sebe Manu a ještě víc se opřel do polštářků. Sice jsem s nima strávila asi teprve tři hodiny, ale za tu dobu do sebe furt rýpali a hádali se jako dlouholetý manželé. Bylo vtipné je pozorovat.

Seděli jsme v zahřátém autě u mě před barákem a povídali si. Přijde mi jako bychom byli dlouholetý kamarádi.

"Tak já už asi půjdu," řekla jsem trochu smutně. Upřímně, bylo mi líto, že už jdu domu. Už dlouhou dobu jsem si takhle s nikým nepovídala a upřímně nesmála.

"Počkej," zastavil mě ještě před tím než jsem sáhla na kliku. Otočila jsem se na něj a zahleděla do těch krásně oříškových oči. "-co dělaš zítra?"

"Co navrhuješ?" zeptala jsem se se zájmem v očích.

"No můžem zajít do Zoo a nabídnout se jako potrava lvům?" šibalsky se usmál.

"Římská zábava, co už dávno vyšla z módy," odpověděla jsem naoko zklamaně. "Nenapadá tě něco originalnějšího?"

"Něco vymyslím," varoval mě.

"Už se nemůžu dočkat," vydechla jsem a odvrátila se. "Tak ahoj," usmála jsem se a už opravdu odešla.

"Ahoj mami,"  křikla jsem z předsíně. Vešla jsem do obýváku a místo pozdravu na mě čekala promluva.

"Kde si byla?" zeptala se trochu naštvaně zároveň vystrašeně.

"U Olivie," odpověděla jsem klidně a natočila si do sklenice vodu.

"Mohla si mi to aspoň napsat," už byla o něco klidnější. "A jak si se mě-..panebože co si dělala?" už zase ten vystrašený tón.

Podívala jsem se na kolena a šáhla si na obočí. "Upadla jsem ze schodů," zasmála jsem se. Ona na mě jen nechápavě koukala. "To je jedno, jdu do pokoje," usmála jsem se a odešla do pokoje.

Seděla jsem opřená o rám postele a četla si svoji oblíbenou knížku, když v tom mi zazvonil mobil.

Manu: Sice to nebude tolik originální jako narážení do sebe v autech nebo se dobrovolně nabízet jako potrava lvům, ale co říkáš kinu?