IDFC [Manu Rios]

C h a p t e r 14

Manu's p.o.v.

"Popřemýšlejte o tom pane Riosi, určitě by to pro Vás mohla být skvělá příležitost," snažil se Adams přemluvit svého hnědovlasého studenta.

"Ale já opravdu nevím jestli by to bylo pro zrovna pro mě. Je tu spousta studentů, proč jste si vybral zrovna mě?" zajímalo hnědovlasého chlapce.

"Protože máte opravdovej talent, co se figurálních kreseb týče. Neříkám, že se musíte rozhodnout hned, ale slibte mi, že o tom popřemýšlíte," díval se mu zpříma do oči, jako by se ho snažil zhipnotizovat.
Po dlouhém přemlouvání nakonec Manu slíbil, že o tom bude aspoň uvažovat.

Hnědovlasý chlapec se jako každý den vracel domů se sluchátky v uších ve kterých mu hrál jeho oblíbený Blackbear. Najednou ho uprostřed idfc vyrušilo oznámení nové zprávy.

Olivia: Ahoj, máš dneska čas? Potřebuju s tebou mluvit, je to důležité.

Manu: O co jde?

Olivia: O něco důležitého, v kolik?

Manu: Sem zrovna kousek od Starbucks, tak za 10 minut tam?

Olivia: Dobře

Chlapce překvapilo, že mu Olivia napsala. Od toho týdne jarních prázdnin spolu neprohodili ani slůvko, samozřejmě kromě letmého pozdraveni.

Vešel do kavárny, posadil se ke svému oblíbenému stolku v rohu místnosti daleko od ostatních lidi a objednal si svoji oblíbenou černou kávu. Pomalu upíjel z hrnku, surfoval po sociálních sítích a přemýšlel nad tím, o čem s nim chce Olivia mluvit. Sice by mu nevovala jen tak kvůli nějaké prkotině, no ne?

"Promiň, jdu pozdě," přiběhla zadýchaná brunetka a svlečenej kabát si přehodila přes opěradlo židle. Objednala si karamelové machiatto, přesně to, co si vždycky objednávala Eadlyn, vzpomněl si Manuel.

"Tak o čem si potřebovala mluvit?" prolomil to ticho, co tu už nějakou dobu panovalo. "Říkala si, že to je důležité."

"A jak," povzdechla si Olivia. "Jde o Eadlyn." začala tichým hlasem a viděla jak zeleokáč znejistil, když vyslovila kamarádčino jméno.

"O Eadlyn? Co se stalo?"

"Zatím nic, doufám. Ale bojim se, že se časem stane," mluvila pomalu a tiše a přitom se nejistě rozhlížela po kavárně.

"Jak to myslíš, že se časem stane? Můžeš mluvit prosím konkrétněji?" připadalo mu, jakoby mluvila v hádánkách.

"Zase se stýká s Lukem, Manu," když uslyšel jméno toho hajzla, co na ni tolikrát stáhnul ruku, začala se mu pomalu vařit krev v žilách.

"Cože?!" skoro zakřičel nechápavě. "Jak to myslíš, že se s nim zase stýká? Copak zapomněla na to všechno, co ji dělal? Kolikrát ji ublížil? Na to, jak chodila jako chodící mrtvola? Na to, že byla tak bledá, skoro průhledná.. copak na tohle všechno zapomněla?! Na to, jak ji ubližoval?" zaplňovaly se mu oči horkými slzami, když si vzpomněl jak příšerně vypadala.

"Vypadá to, že ji úplně vymlel mozek. Pořád mi vypráví o tom, jak se strašně moc změnil a je teďka lepší, hodnej.. ale já mu nevěřím ani nos mezi očima. On nikdy nepřestane být hajzlem. Jen co bude mít jistotu, že mu Ead zase věří, pošpiní ji jako křehkou květinu a ona do toho zase spadne.." povzdechla si nad kamarádčiným zklamáním Olivia a prohrábla si zoufale vlasy.