IDFC [Manu Rios]

C h a p t e r 17

Eadlyn zrovna vycházela z učebny z hodiny dějin. Od toho incidentu s Lukem u ní doma utekl týden a ona ho ještě neviděla ani pro ní neposlal své drahé pejsky.

Na jednu stranu byla ráda, že má teďka od něj na pár dní pokoj a nemusí se nikomu podřizovat a skákat jak on píská.

Ale na druhou stranu ji to připadalo divné, protože tohle nebyl Lukuv styl. Věděla, že je to podezřelé, ale neřešila to.

Venku bylo opět teplo, a tak si Eadlyn udělala culík, když vycházela ze školy. Když opustila budovu ve které strávila příliš svého času uviděla hnědovlasého chlapce, jak se opírá o zábradlí a netrpělivě ji vyhlíží. Sešla těch pár schodů a zamířila přímo k němu.

"Ahoj," pozdravil ji, ale dívka mu pozdrav neobětovala. "Pro tebe," vytáhl ruku, co měl doposud schovanou za zády a předal blondýnce růži. Na dívčíně tváři se objevil nepatrný úsměv, ale ten zmizel tak rychle jako se objevil.

"Promiň, ale na tohle nejsem," zakroutila hlavou v domnění, že si růži nemůže vzít. Manu jen nechápavě zavrtěl hlavou a dívka pokračovala.

"Hele na ostatní holky tohle možná zabere, ale na mě ne. Nevedu romantiku. Nehraju si na šťastné vztahy. Láska neexistuje a spokojenost ve vztahu taky ne. Umím být ale praktická, víš? Ty takový nejsi, nevadí. Buď snílek, romantik cokoliv chceš. Ale já taková nikdy nebudu. Nechci abys mě měnil k obrazu svému. Nestojím o hlubomyslné rozhovory o mých očích ani o scény vytržené z Romea a Julie."

"Umíš být praktická?" zasmál se ironicky. "Jestli ti to, že lezeš do postele nějakému arogantnímu nadrženému australanovi připadá praktické, tak si hloupější než sem si kdy myslel."

Na to mu už Eadlyn nic neodpověděla. Prostě se jen otočila zády a odešla. To co ji Manu řekl ji ranilo. Naštvala ji to. Nenaštvalo ji to, co ji řekl. Štvalo ji to, že to co řekl byla pravda. Všechno.

"Jako vždycky?" zeptal se muž s havraními vlasy a Eadlyn jen přikývla. Muž ji po chvíli podal kelímek s hořkou tekutinou a ona se usadila na své místo u velkého okna a pozorovala lidi.

Manu zůstal stát před školou a divil se tomu, co právě teď Eadlyn řekl. Opravdu ji to všechno řekl nebo to byl jenom nějakej malej útržek v jeho mysli?

Pochvíli si uvědomil, že ho lidi před školou viděli, jak ho odmítla bezcitná blondýnka, co nemá na víc než na to, aby ji její život řídil nějakej australskej nadrženej idiot.

Začalo pomalu poprchávat a hnědovlaśak se nakonec vzpamatoval a i s růži zamířil domu.

"Růže nevyšla?" zeptal se Josemy, když viděl jak jeho bratr přišel promočenej i s rudou růži domů.

"Co myslíš?" zeptal se a ukázal na ruku ve které růži držel. "Spíš jsme se pohádali."

"Ou," bylo jediné, co mu na to bratr odpověděl.

"Prej není na romantiku, nevěří na lásku ani na spokojené vztahy, ale zato umí být praktická," ironicky se zasmál, když si vzpomněl, co pro Eadlyn znamená 'být praktická'.

"Takže tě odmítla," uchechtl se Josemy a dál se věnoval surfování po internetu. Manu nad tím jenom zakroutil hlavou a odešel do pokoje.

Sundal si promočené oblečení a místo toho si vzal suché černé triko a teplákové kraťasy. Svezl se na postel, šáhnul po notebooku a nepřipadalo mu nic lepšího v tomhle deštivém počási, než si pustit svůj oblíbený seriál riverdale.

"Manueli," vešel mu do pokoje bratr. "Jdu za Cassandrou, má nějaké problémy, tak ji jdu dělat pana utěšitele."

"Fajn," bylo jediné co řekl a Josemy zmizel tak rychle jako přišel.