IDFC [Manu Rios]

C h a p t e r 5

October

Byl pátek večer a já seděla u stolu a učila se nějaký nesmysly na dějiny. No učila, přesněji jsem si opírala hlavu o dlaň a tupě hleděla do bílé zdi předemnou. Zvláštní, ale i ta obyčejná bílá zeď byla v tuto chvíli zajímavější jak učení. Trochu jsem nadskočila, když  mě z mého hlubokého přemýšlení o stupidních věcech, probralo zabrnění telefonu.

Natáhla jsem se pro něj a podívala se kdo mi píše.

Manu: Zítra jsem u tebe ve 2pm. Nezapomeň si plavky.

Na co teď na konci října plavky? Jestli si myslí, že s nim pojedu někam v téhle zimě k vodě, tak ať na to zase rychle zapomene.

Me: Jestli si myslíš, že s tebou pojedu někam k vodě, tak to zapomeň. Nenechám ze sebe kvůli tvým nápadům udělat kru ledu. Tady nejsme v Titanicu

Manu: Já věděl, že budeš proti (smajlík, co obrací oči v sloup). A mimochodem, v Titanicu bych byl já Jack, takže to ze mě by se stala kostka ledu (mrkající smajlík)

Me: Óó jak obětavej..Proč prostě nenapíšeš smajlíky místo těch závorek?

Manu: Vždyť víš, že takhle to je hezčí (srdíškooo). Hele už půjdu spát, hlavně si zítra nezapomeň ty plavky

Me: Uvidíme

Manu: Ty budeš litovat, pro mě to bude docela k pokukání (úsměvavej smajlík). Dobrou noc Eadlyn

Me: Achjo, co mám s tebou dělat? Dobrou

***

"Tak vidíš, že sis je nakonec vzala," vítězně se usmál, když jsem vyšla z holčičích šaten k bazénu. Jen jsem protočila oči a vykročila k výřivce.

"Pojď na tobogán," navrhnul skoro po deseti minutách ve výřivce.

"Teď ne," omámeně jsem se usmála a ještě víc se ponořila do teplé vody plné bublinek.

"Jdeme," rozkázal po dalším desetiminutovém dohadování. Vstal a natáhnul ke mě ruce, aby mi pomohl vstát. Chytla jsem se a s jeho pomocí opustila to příjemné místo.

"Opravdu se ti tam chce?" podívala jsem se na tu frontu lidí, co před námi stáli.

"Jo, už je to jen pár lidí," usmál se a popošel v před. Povzdechla jsem si. "Co se děje?" zeptal se starostlivě.

"Popravdě? Nejsem moc velkej milovník tobogánů," přiznala jsem.

"Bojíš se?"

"Trochu," zasmála jsem se trochu s nervozitou v hlase a taky popošla. Před námi už byly jen dvě holky.

"Neboj," pousmál se, chytl mě okolo pasu a přitáhnul blíž k sobě.

Je to tady. Chlap s kruhy nám podal takovej ten nafukovací kruh pro dva. Já sem si sedla dopředu a Manu za mě. Obejmul mě ze zadu a já se o něj opřela.

Když jsme na konci spadli do bazénu studené vody, začínala jsem litovat, že jsem před tím šla do výřivky. Teď jsem si opravdu připadala jako v Titanicu.

"Vidíš? Přežila si," povzbudivě se usmál. Jen jsem se usmála a pokračovala ven z bazénu.

Sedli jsme si na okraj bazénu a jen si máchali nohy. Povídali jsme si. Najednou přestal mluvit a podíval se mi do očí. Naklonil se ke mě a já upřela svůj pohled na jeho dokonale vyrýsované rty. Nenapadlo mě nic lepšího než ho strčit do vody. A taky jsem to udělala.