Elena je 18 letá youtuberka, má přes 500 000 tisíc odběrů, časem ji však roste počet odběrů. Na youtuberinku se pořádně spřátelí s ostatními youtubery, ale zvláště se jí jeden dostane pod kůži. Kdo je to? Dozvíte se v příběhu.
Pozor: Příběh je zce...
Šel jsem na záchod, když najednou mě někdo přitlačil na zeď, Niky. ,,Niky co děláš?" ,,Dlouho jsem toto chtěla udělat." Najednou mě začala líbat. Samozřejmě jsem se hned odstrčil, ale pozdě, Elen vše viděla. S brekem odběhla nejspíš za holkama, musím ji vše vysvětlit. Naštvaně odstrčim Niky od sebe a jdu k baru, třeba tam ještě bude.
Vaďák: Cos zas proved!
MenT : Celá se zhroutila.
Já: Já něchtěl, Niky najednou přišla a začala mě líbat. Já to nechtěl. Co mám dělat?
Martin: Nějak se vše vyřeší, ale holky tě budou chtít zabít, navíc tě k ní nepustí.
Vaďák : Zrovna mi píše Katrin. Odjíždějí zítra ráno. Pak, Elen furt brečí, klepe se, neví co mají dělat.
Ihned odcházím z klubu, sem už v životě nepáchnu, možná mi tadyto místo zničilo lásku. Celý večer nad ní přemýšlim, nesnáší moji osobu. Bude se vůbec někdy se mnou bavit?
Pohled Elen ....
Holky se furt snaží utišit můj stesk. Mezitím jsem si všimla, že si s někým píše Katrin, něco pošeptá holkám.
Katrin: ,,Pustíme si film a objednáme pizzu."
Já: ,,Tak o...ok." Vzliknu.
Lucka: ,,Neboj, určitě to neudělal naschvál."
Já: ,,Myslíš?"
Áďa: ,,Jo, třeba Niky z ničeho nic přišla a políbila ho."
Gabča: ,,Přesně, netrap se."
Já: ,,Nevím, třeba máte pravdu, ale nějakou dobu bude lepší se s ním nestýkat."
Holky pustily film Hvězdy nám nepřály, k tomu objednaly margaritu (pizzu). Nejlepší kámošky na světě, ale odkud vědí, že mě tyto věci vždy uklidní? Že by on? Je pravda to co říkaly holky? Trápí se? S těmito otázky usnu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno odjíždíme dřív než kluci, nechci se s ním potkat. Přes noc mi poslal spoustu omluvných esemesek s vysvětlením. Chtěl se sejít, já mu však napsala, dej mi čas.
Celý týden jsem nevylezla z domu, nikoho nepustila do domu, netočila jsem na youtube, nepřidávala příspěvky na sociální sítě, prostě nekomunikovala s světem. Rodiče si dělali starost. Ségra taky, ale ta žije ve svém světě. Holky mi posílali zprávy, i kluci, na nic jsem neodepsala, dokonce někdy přišli před náš dům, já je nepustila. Podle zpráv od ostatních byl Karel na tom stejně jako já.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Avšak jednoho dne se rozhodnu jít do parku s holkama, unavuje mě samota bez kamarádů. Nesmím se přece schovávat furt doma. Možná se ptáte. Diť si ho musela potkávat ve škole, nechodila jsem do ní. Ani na trénink jsem nešla.
Kvůli moji rozrušenosti přijeli i Lucka s Áďou. Všechny i s Teri, Fall přichystaly program na dnešek. Celou dobu v parku vrhaly otázky, jak se cítím nebo věty, víš jak jsme se bály.
Pohled Karla ...
Celý týden chodím všude možně jak bez duše, nechodím do školy, nechodím ven. Furt jenom myslím na ni. Nemůžu bez ní ekzistovat. Dneska mám jít po dlouhé době ven s klukama, do parku. (Můžete hádat co se v tom parku stane. :) ) Celou cestu mi povídali jak se sesunula, že nevychází vůbec z domu, s nikým nemluví, neodepisuje na zprávy. Dost hodně ji to zasáhlo, až takhle mě milovala.
,,Támhle jsou." zvolá Martin.
Kouknu tím směrem, to snad není pravda, Elen sedí na lavičce jak duch, nesměje se. Když si mě všimne zpozorní, její oči získávají blýskající podobu. ( Něco jako by slzela)
Pohled Elen ...
Uslyším ,,Támhle jsou." Nevšímám si toho, najednou cítím na sobě pohled, kouknu tím směrem. Karel, začínají mi slzet oči. Proč jsi Elen tak slabá? Proč ihned začneš slzet? Zamrkám, tím zaženu slzy. Furt ho sleduji.
Katrin: Necháme vás osamotě. Kluci pojďte.
Odešli, nenechávejte mě s ním osamotě. Nějakou chvíli na sebe zíráme. Dýchej Elen, dýchej. Projistotu se posadím. Je blíž, blíž k lavičce na, které sedim. ,,Můžu?" ,,Jo." ,,Elen, já se ti chci omluvit, Niky přišla a najednou mi dala pusu. Prosím odpusť mi." ,,Niky mi psala." ,,Co?" ,,Vše mi vysvětlila, Stejně je to rána." ,,Chápu tě." ,,Odpouštím ti." zašeptám. V jeho obličeji již není smutek, smutek vystřídala radost. Ovinul svoje ruce okolo mého těla. ,,Smím?" ,,Co?" Dal mi dlouhý vášnivý polibek, ihned oplácím. Ruku v ruce kráčíme směr starbucks, určitě tam ostatní sedí. Opravdu sedí tam.
Teri: Tak?
Já: Prominuto.
MenT: Konečně.
(Vrhnu na něj pohled)
MenT: Jakobych nic neřekl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže Ahoj, další kapitola na světě. Jste rádi za tento konec? Já jo.
