Povinnost, žádná láska - 1

1 Mám se vdávat?!

"Rozhodl jsem se následně, dcero, myslím si , že jsi již dospěla , a tak jsem podepsal smlouvu s králem z vedlejšího království. Budeš se vdávat." Nevěřícně jsem vykulila oči, ale když jsem si to uvědomila , ihned jsem se opět začala ovládat."Jistě otče" Trošku se mi zachvěl hlas, a tak jsem se otci omluvila a ladným krokem jsem odešla z místnosti. Hned jak jsem byla venku a zavřely se za mnou dveře , rozeběhla jsem se přímo do zahrady. Nedbala jsem na palčivou bolest v nepohodlných střevíčkách a když jsem vyběhla na zahradu, už mi tekly po tvářích slzy. Posadila jsem se pod velikou vrbu a pokoušela jsem sama sebe pomalinku uklidňovat . Nebylo mi to nic platné, ale celý život mne připravovali jen na tuto chvíli, to byl můj jedíný úkol a já ho hodlala splnit správně. Statečně jsem se zvedla a kráčela důstojně do zámku. Hodlala jsem jít za matkou, ta mne vždycky dokázala pochopit, byla mi oporou i v těch nejhorších chvílích mého života. Byla mi opravdovou matkou, odmalička mě totiž vychovávala ona, místo chův. Nenechala si vzít své jediné dítě, ikdyž dceru. Za to jsem ji právě obdivovala a zároveň ještě více milovala. Prošla jsem branou a oba strážci se za mnou udiveně podívali , protože si nevšimli , kdy jsem odešla. Tajný východ v kuchyni, to by ty trouby nenapadlo, vždy jsem totiž poslušně chodívala tudy, ale to ještě neví jak často v zahradě jsem. Pomale a důstojně jsem došla ke dveřím do matčiny komnaty a nechala se ohlásit strážcem u jejích dveří , pokorně jsem vešla a matku hezky pozdravila. "Dobré ráno ,matko,jaktože jste nebyla na snídani?" zeptala jsem se vzorně. "Ale di ty zlatíčko, velice jsem se rozzlobila na tvého otce . Nechtěla jsem pro tebe takový osud, a navíc tak brzy." Pronesla matka úzkostlivým hlasem a pevně mne obejmula. "Matičko moje, kdyby jsi jen věděla................ale já matko budu poslušná dcera a uposlechnu jistojistě otce. A třeba to nebude tak zlé.." Zašeptala jsem do matčina objetí."Uvidíme , třeba budeš mít takové štěstí jak já a tvůj otec. Teď už upaluj, nebo přijseš pozdě na hodinu zeměpravy." Pustila jsem matku ze sevření a spěšně jsem jí zamávala . V duchu jsem si přehrávala náš rozhovor. Možná to nebude tak zlé. Na hodinách jsem moc nedávala pozor a když skončily, tak jsem se rozhodla jít znovu do zahrad. Prošla jsem kolem stráží a šla kolem honosných záhonů plných krásných čerstvých růží. Byl již večer, a tak jsem viděla nádherný západ slunce, přímo jako z pohádky. Konečně jsem došla k vrbě a když jsem se chystala odhrnout listí,abych se mohla posadit do trávy, uviděla jsem jak tam někdo sedí a čte si knihu. Byl to muž, teda spíš ještě kluk ,ale o něco starší než-li já ,a tak jsem se otočila chtěla jsem odejít, když tu na mě zavolal. "Stůj! Co pak tu děláš, tak sama a tak daleko od zámku?" Pomalu jsem se otočila a málem spadla na zadek když jsem ho uviděla, těsně před sebou.

                                                                 .........................................................