Povinnost, žádná láska - 1

6 Krvavé ostří

Mixani

Když vyskočil z úkrytu, měla jsem srdce až v krku. Hrozně jsem se bála a pak jsem to uviděla. Edwardovo ostří se zabodlo přímo do srdce té služebné. Vykřikla jsem a Edward se na mne otočil, což neměl dělat. Lorenzo ho bodl do boku a začala mu téci krev. Spustil se boj. Nemohla jsem se ani pohnout, ale musela jsem. Prvně jsem pohnula hlavou a pak jsem vystřelila ke vchodu. Nebylo to vůbec jednoduché s těmi těžkými šaty a v botech na podpatku, ale já to musela zvládnout. Vyrazila jsem po chodbě co nejrychleji a utíkala jsem směrem k matčiným komnatám. Vždyť se jí mohou pokusit ublížit. Ti útočníci jsou snědí a matka i já jsme také, koneckonců jsem její dcera. Už jsem vbíhala do chodby, kde jsou matčiny komnaty, když mě někdo surově přirazil na zeď. ,,Teď půjdeš se mnou a budeš se dívat, jak tvá matka umírá." Začal se zuřivě smát a mě se nahrnuly slzy do očí. Vzal mne surově za ruku a já jsem málem upadla, takže mě teď vláčel za sebou, jako hadrovou panenku. Chtěla jsem křičet. Hrůzou i o pomoc, ale nemohla jsem vydat ani hlásku, jak jsem se dusila vzlyky. Rozrazil dveře do matčiny komnaty a hodil mne na zam tak, že jsem se bolestivě uhodila do hlavy. Vyndal provaz a přivázal mě za ruku k posteli a matka, která předtím nejspíš vyšívala, už byla na nohou a utíkala směrem k nám. On ji však zastavil pouhým úderem a ona se tak ocitla na zemi. ,,Dlouho jsme se neviděli, co Lauren?" Řekl ten muž ironicky a já jsem se stále dusila vzlyky. ,,Nech mojí dceru napokoji Malcolme, nic ti, ani jeden z mé rodiny, neudělali." Vyštěkla matka a znovu se pokusila postavit. Teď jí pro změnu podrazil nohy a ona hekla, jak tvrdě dopadla na zem. ,,Mami!!!" Vykřikla jsem téměř histericky a vrhla se směrem k ní, jenže cestu mi přehradil ten muž a provaz, kterým jsem byla přivázána. ,,TY!, si mi kdysi hodně ublížila tím,že jsi úplně podrazila mojí autoritu a utekla s tím králíčkem ze středohoří!!" Zařval na matku a já jsem sebou vylekaně trhla. ,,Malcolme jsi můj bratr!" Řekla matka zoufale a mě to naprosto vyrazilo dech. ,,Už dávno jím nejsem a teď si s tvou dcerou budu dělat co chci, nejdřív tě však musím vyřadit ze hry." Pomalu se přibližoval k mé matce a ta se od něj kousíček posunula, ale když uviděla můj naprosto zděšený výraz, usmála se. Usmála se tak, jak to dělávala, když jsem byla malé dítě a podávala jsem jí květ z růže, který jsem utrhla ze zahradníkova oblíbeného keře. ,,Žij Mixani, utíkej, nenech se zotročit" promlouvala ke mě vlídně,, a já budu vždycky s tebou ať se bude dít..." Malcolm, ten bastard, jí vrazil do srdce meč. Vykřikla jsem. Byl to dlouhý mučivý výkřik a po tváři mi opět začaly stékat slzy, z už tak dost vyplakaných očí. ,,NE!!! MATKO!!!!!" Před tím než naposledy vydechla a z její vytřeštěné tváře zmizela barva řekla. ,,...cokoli. Miluji...tě...." vykašlala krev a s posledním výdechem řekla,, zlato." Začala jsem se třást po celém těle. Nahlas jsem vzlykala a křičela a pořád upírala oči na matku s pohledem říkajícím ,,To nemůže být pravda." , ale byla. Vykřikla jsem znovu a znovu a když jsem spatřila, ten ledabylý pohled v Malcolmových očích začala jsem křičet na něj a trhala s provazam na ruce.,,Ty bastarde, do smrti tě budu nenávidět. VRAHU!!!!" Otočil se ke mě a pronesl ležérně. ,,Šetři hlasivky, budeš je ještě potřebovat." V tom však do místnosti vtrhl Edward a bodl Malcolma do boku tak silně, že vylétl z okna. ,,Mixo jsi v pořádku?" Nepřestala jsem vzlykat a křičet. Odřízl mi pouta a chtěl mi začít ošetřovat sedřené zápěstí, ale já jsem necítila bolest. Vytrhla jsem se mu ze sevření a vrhla jsem se k matce. ,,Mami, žij. Ty nejsi mrtvá. MAMI!!" Objala jsem ji a cítila jen pomale chladnoucí teplo její kůže. Pak už byla jen tma.

No tak trochu smutná, ale akčnější kapitola a já doufám, že mě za to nebudete nenávidět, nic méně pište komentáře a sdělte mi tak váš názor na kapitolu. A přeji příjemné počtení.