Povinnost, žádná láska - 1

28 Šťastně až navěky?

Vzbudily mne zvony. Nevím co se stalo a upřímě mi to bylo jedno. Chtěla jsem to Edwardovi říci hned. Vstala jsem tedy z křesla a pomale se vydala ke dveřím. Než jsem k nim však stihla dojít někdo je potichu otevřel a dovnitř vešel Edward. Když mě spatřil usmál se a vlídně na mne promluvil. ,,Chce s tebou mluvit otec." Teď jsem se pro jistotu usmála já. ,,Ten teď chvíli bude muset počkat. Já mám pro tebe lepší zprávu, můj pane." Věnovala jsem mu lišácký úšklebek a on se na mě nechápavě podíval. ,,Nevím co je důležitější než schůzka s tvým otcem?" Vzala jsem ho za ruce a zatlačila jsem ho mírně na židly. ,,Mixani?" Zatvářil se nejistě. ,,Víš...... . Mohla jsem ti to říci dřív, ale nějak se mi nechtělo.... ." Znejistěl ještě víc a pokusil se zvednout ze židle, ale já jsem mu v tom zabránila tím, že jsem si sedla na jeho klín. ,,Mixani? Jsi v pořádku?" Zeptal se mě udiveně. Položila jsem mu svůj prst na pusu a rozhodla jsem se, že to ze sebe vyklopím hned. ,,Víš... . Budeš otec.... ." Vyvalil na mě oči a já jsem se hned rozesmála. Zatvářil se vyčítavě a nechápavě. ,,Co?" Pořád ještě se smíchem jsem mu odpověděla. ,,Z tebe, můj nejmilovanější králi, bude ani ne za půl roku plnohodnotný otec." Upřel své modré oči na mé břicho a na tváři se mu objevil obdivuhodný úsměv. Políbil mě a já jsem si to neskutečně užívala, až do chvíle, než přišel můj otec. Rychle jsem vyletěla na nohy a rozběhla jsem se otci do náručí. ,,Otče!!!" Ten se usmál pod vousy a pevně mě stisknul. ,,Vidím, že jsem přišel nevhod." Rychle jsem mu to vyvrátila, ale podívala jsem se s lišáckým úsměvem opět na Edwarda. Ten jen seděl a ani se nehnul. Jen se na mě pořád ještě překvapeně díval. Když otec odešel začal vyšilovat. Alex mi to popisovala, že je to u všech mužů stejné. Že prý i ti největší zabijáci se u svého prvního dítěte chovají úplně nemožně. Musela jsem se smát a on mě jen nechápavě pozoroval. Utišila jsem ho jemným polibkem, který se však proměnil ve vášnivou noc plnou překvapení.

Opět velmi krátké, ale já doufám, že to nevadí. Cítím, že už se blížíme ke konci. O tom však nerozhoduji jen já, ale i vy. Musím uznat, že psaní téhle povídky, knihy mě velmi baví, ale moc se mi nepovedla. Já však doufám, že vy to vidíte jinak, nebo stejně.

Luneade