Povinnost, žádná láska - 1

10 Edward

Když vyšla z té poloprázdné jídelní síně, tak jsem se velmi pomalu a obtížně vydal za ní. Nejprve jsem se omluvil králi a pak jsem proklouzl kolem stráží a pomale jsem se pustil za Mixou. Rozeběhla se a já jsem nevěděl, co mám dělat. Pustit se za ní nebo ji nechat být. V boku mne píchalo a i když nerad tak jsem si musel přiznat, že měl tu noc Malcolm, i když zraněný, navrch. Chtěl jsem se vydat k sobě do komnaty, když jsem uslyšel zpoza rohu hlasy. Nepochybně Mixa a ten druhý byl muž. Připlížil jsem se k rohu a naklonil se tak, abych viděl na odehrávající se scénu. Ten muž byl Michael, který dohlížel na veškeré zaměstnání na hradě. Byl ale velice mladý na to, že zastupoval takovou práci. Přesně v tu chvíli jsem to uslyšel. Mixa chce pracovat ve stáji? Co se jí v té roztomilé hlavince zase rodí za nápady. Moc dobře jsem věděl, že Michael svolí. Kdo by jí odporoval že? A musel jsem se zaptat i sám sebe. Podíval jsem se znovu a strachy ve mne hrklo, když se Mixani vydala směrem ke mě s úsměvem na rtech. Rychle jsem se pohnul a hned jsem toho zalitoval. V boku jsem najednou ucítil takovou bolest, že jsem se ani pohnou nemohl a tak jsem zmáčknul kliku, která byla přímo za mnou a spadl jsem na podlahu do neznámé místnosti. Nohama jsem urychleně zabouchnul dveře a doufal jsem, že mě Mixa neviděla. Nenáviděl jsem se za to, že jsem se od Malcolma nechal takhle zaskočit a zranit. Jsem hlupák. Rozhlédl jsem se po místnosti. Nacházel jsem se v králově osobní tajné knihovně, kam nesměl nikdo, kromě Mixani a jeho. Sakra, další problémy. Zrovna když jsem chtěl otevřít jsem uslyšel jak se střídají stráže. Do háje, další problémy. To ale nebylo zdaleka všechno. Přišel král. Stiskl kliku a v tu chvíli se mi zatmělo před očima. Viděl jsem před sebou vidinu sebe samého, jak visím na šibenici a Mixa stojí s kamenným výrazem ve tváři a zabodává do mne pohled. Rychle jsem sám sebou v duchu zatřásl a skočil jsem za velkou polici s knihami, zrovna když král vešel.Přešel pomalu k oknu a dlouze se díval ven. ,,Doufám že mne Mixani uposlechne a vezme si vítěze. Vždycky byla poslušná a všechny rozkazy splnila bez řečí." Díval se při tom na obraz Mixiny matky a své drahé ženy. ,,Láska je však velmi mocná čarodějka a já Mixani miluji, tak jak jsi ji milovala i ty a ty Edwarde...." Otočil se směrem k polici za kterou jsem byl schovaný a něco uvnitř mne donutilo vstát. ,,...ji miluješ ještě víc. Přeji si tedy, abys bojoval taky. Jsi nejlepší bojovník a já o svojí dceru nechci přijít." Stál jsem zaraženě a přál si být pryč. Králův pohled byl zmrzačený smutkem, ale v očích se mu zračila nekonečná moudrost a vědění, o kterém jsem jako král, vždy snil. ,,Jak jste.." Král se na mne podíval tajemným pohledem a usmál se. ,,Měl bys jít Edwarde. Ohlídat mi dceru. Vím moc dobře kde Mixani je." Pokynul hlavou ke dveřím a já jsem se opatrně vydal směrem ke stáji. Když se za mnou zabouchly dveře do stáje. Šel proti mne nějaký mladík, ale abych řekl pravdu připomínal mi dívku a tak jsem ho chytil drsně za loket a on opravdu vypískl jak žena. V lidech se opravdu nemýlím. ,,Jsi žena. Co tu děláš v převleku muže." Nevěděla co má říci a já viděl v jejích očích čirou hrůzu. ,,Nikomu to neprozradím neměj strach, ale pod jednou podmínkou. Potom mi všechno vysvětlíš." S těmito slovy jsem ji pustil a schoval jsem se za kupu sena. Pozoroval jsem Mixani s žárlivostí v srdci, jak se baví s tím princem a myslel jsem na tu dívku v mužských šatech.

Omlouvám se za nepravidelnost vydávání, ale začetla jsem se do jedné zajímavé knížky, takže mi to prosím nemějte za zlé. Mimochodem dnes je velmi netradiční kapitola a jestli se vám to tak líbí mohou být další. Chtěla jsem se taktéž zeptat jestli byste nechtěli udělat ASK i když se mi to v příbězích vůbec nelíbí.