Povinnost, žádná láska - 1

22 Moře

Opět jsem se probudila, ale tentokrát jsem jen bezvládně ležela. Všechno mě bolelo, protože jsem byla přehozená přes sedlovou hrušku a koně měly vražedné tempo. Cítila jsem se tak hrozně, až jsem měla pocit, že každou chvíli zemřu. ,,Dáme si pauzu!" Uslyšela jsem ten protivný hlas Malcolma a ihned mi do těla vstoupila nová energie. Bojovná energie. Trhla jsem sebou tak, že jsem spadla z koně a asi minutu jsem se zvedala ze země, což mě stálo kopnutí do břicha a sražení na kolena. ,,Holčička si chce hrát?" Řekl pobaveně ten muž, který včera měl v plánu znásilnit tu dívku a pak i mě. ,,Malcolme přenech mi ji, ať ji přiměju k poslušnosti." Zakňoural směrem k němu a ten na něj vrhl vražedný pohled. ,,Nikdo se jí ani nedotkne. Je pana a to nám vynese víc peněz, Garte." Oslovil ho a ten se jen otočil a zvednul mě nešetrně za loket ze země. ,,Hni sebou." Řekl nasupeně a přivázal mi zápěstí provazem za koně. Matně jsem si vzpoměla, že už to jednou udělali. Vždy když omdlím, tak mě chvíli táhnou a když se neprobouzím, odvazují mě a vezou mě, ale jakmile se probudím, jdu na provaz znova. Znovu se rozjeli, tentokrát krokem a já jsem začala klopýtat za nimi. Zakopla jsem o kámen a spadla jsem. Chvíli mě zase táhli, ale vzpamatovala jsem se. Rychle jsem se postavila. Bolest jsem cítila po celém těle, ale i tak jsem myslela na Edwarda. Edward. Vzlykla jsem, ale potichu, aby si toho nikdo nevšimnul. Hledá mě vůbec? Zasloužím si aby se mnou takhle zacházeli? Jsem přece královna. Zamyslela jsem se a pak jsem dospěla k názoru, že už královna nejsem a jestli jsem si to za tu dobu v zajetí byť jen chvíli myslela, byla jsem pěkně na omylu. Taky mě napadlo, že mě možná hledají, i Edward, ale nemají sebemenší šanci. Jestli mě převezou přes moře, už ho nikdy neuvidím. Když už jsme u toho vidění..... . Rozšířily se mi zorničky strachem. Moře. Podél cesty se rozprostírala obrovská vodní plocha bez konce. Zůstala jsem strnule stát na místě. Provaz však pořád táhl, což mělo za důsledek můj další pád. Opět jsem se pokusila zvednout a napadla mě jednoduchá otázka, která se neměla dostat na povrch, ale řekla jsem ji. ,,Co se mnou bude." Vedle mě se ocitl Malcolm a zlostně a pobaveně se zasmál. ,,Převezem vás všechny přes moře a prodáme vás do otroctví. Pak se vrátím s penězi, které za tebe dostanu, a že jich bude hodně, koupím hrad a žoldáky a porazím velmi lehce toho tvého neschopného manžela. Nedokázal do Frederik, dokážu to sám.Ani nevíš KRÁLOVNO, jak se lidi za pár zlatých dokážou přiklonit věrně z jedné strany na druhou." Znovu se zasmál a pronesl vážně. ,,Máš se na co těšit. Mořská nemoc pronásleduje každého nováčka na moři. Zítra dorazíme a pak..... ." Větu nedokončil a odjel do čela skupiny. Tentokrát jsem vzlyky neudržela a propukla jsem v krutý pláč. Gart se otočil v sedle a zamračil se. ,,Drž hubu ty malá děvko." Pak se otočil zpět a celé hodiny jsme jeli dál. Bez slibované přestávky. Teprve až padla tma jsme zastavili a já jsem padla vyčerpáním. Rozdělali oheň a pak nás opět přivázali ke stromům. Na nic jsem nečekala, ani na jídlo, ani na vodu, kterou jsme dostávali jén ráno a večer a propadla jsem milosrdnému spánku.