Povinnost, žádná láska - 1

4 Velký turnaj

Potom co jsem to slyšela jsem se otočila na podpatku a rozeběhla jsem se za matkou, od té doby co byla na vyjížďce a napadli ji bandité, byla dosti uzavřená. Ne neutekla jak jsme si s otcem mysleli. Už jsem byla před její komnatou, když na mě promluvil sluha, který vypadal dosti udýchaně. "P-pprincezno vo-volá vás k-král." Pokynula jsem mu rukou, že jsem si toho vědoma a vykročila jsem opět směr králova pracovna. Zaťukala jsem na dveře a když mě otec vyzval, ať jdu dál, vešla jsem. Hned jsem si všimla Edwarda sedícího po straně pracovny, jak si mě zkoumavým pohledem, opět prohlíží. Pak jsem pohled obrátila na otce a ten mi naznačil, ať se posadím. Tak jako vždy byl otec i Edward oblečeni v černé barvě, jak je to pro nás charakteristické a já mezi nimi působila jako ovečka mezi vlky. Měla jsem totiž krémově bílé šaty se zlatými nášivkami. Posadila jsem se a úhledně jsem si srovnala šaty. "Chtěl jste mi něco, můj nejdražší otče?" Mírně jsem sklonila hlavu na důkaz úcty. "Ano má drahá." Odpověděl poněkud zbrkle. "S tou svatbou jsem si to rozmyslel, ale ne tak úplně." S hraným zájmem jsem se na něj podívala. "Ta smlouva bude neplatná, když se uspořádá turnaj. A na ten turnaj přijedou všichni princové i vévodové z širého okolí." Edward se postavil a dodal. "Ten který vyhraje získá vaši ctěnou ruku." Řekl a políbil mi jí. "Jistě otče." Postavila jsem se na nohy a dodala jsem. "Také si myslím, že je to výborný nápad. Nyní pokud mne ovíte..." Otec mne zarazil vztyčenou rukou. " Dcero vždycky jsem chtěl pro tebe to nejlepší. Mám tě moc rád Mixo a chci, abys věděla, že to nedělám, abych ti ublížil." Přikývla jsem a i když mimo etiketu a vzájemnou úctu, což se trestá smrtí, jsem otci padla kolem krku. "Mám tě ráda tati." Zašeptala jsem mu do ucha. "Jo a ještě něco." Obejmul mě a dodal. "Dostaneš přísnější vychovatelku." Pustila jsem otce ze sevření a i když přes mou hrdost, jsem se hluboce uklonila a odpověděla jsem. "Jak si přeje můj ctěný otec a moudrý král." Pak už jsem jen došla ke dveřím a opět se uklonila. Když jsem vyšla ven a stráž, která se tam ubjevila až nyní, za mnou zavřela, tak jsem se konečně mohla vydat za matkou a všechno jí vypovědět. Vzhledem k té nezodpovědné stráži, budu muset udělat nějaké zaopatření, až budu královnou. Stráže mi otevřeli dveře do matiččiny komnaty a já jsem vešla. Seděla na posteli a dívala se do prázdna. V tom nádherném prostředí vypadala, jako nějaká dokonalá socha stělesňující veškerou krásu ženy. Čekala jsem, až za mnou strážní zavřou a vrhla se matce kolem krku. Ta mne jen tiše obejmula. "Co pak dceruško, jakto že sis vzpomněla na svojí stařičkou matku?" Řekla mi ironicky znějícím hlasem. "Promiň mi matičko,že jsem za tebou teď dlouho nebyla. Musím ti něco povědět." Matka se odtáhla a se zájmem se na mne podívala. "Otec si mne dnes zavolal do své pracovny a tam mi pověděl, že smlouva neplatí a že mi uspořádá turnaj a tam, který ze zúčastněných vyhraje, ten se stane mým mužem." Vychrlila jsem na matku rychle a ta mne mile napomenula. "Mixani jistě víš, že takhle dáma nemluví a za druhé..."odmlčela se" je to úžasné." Vyhrkla tak rychle jako před tím já. Následně jsme se obě začaly smát.

Takže tohle je už čtvrtá kapitola z příběhu Povinnost, žádná láska a tentokrát bych chtěla, abyste mi napsali svůj názor, jak se vám tento příběh prozatím líbí. Je to ještě takové to ticho před bouří, ale doufám, že vás neunudí k smrti. Autorka.