Povinnost, žádná láska - 1

20 Kde jsi?!!

Edward

Jel jsem jen tak krokem. Byl jsem už na pokraji sil, ale nikdo se mnou ani nehnul. Stmívalo se a navíc se spustil krutý déšť, který bičoval všechno co mu přišlo do cesty. Ještě tu byl také ten neutichající vítr, ale jel jsem dál. Prohledali jsme les na pět mil od zámku, ale po Mixe ani jedna jediná stopa. Pak jsem však narazil na stopy koní a rýhu. Rýhu od lidského těla taženého za koněm. Od té doby jsem na cestě, ale ten déšť!! Všechno kazí, teď už musím spoléhat jen na instinkty, stopy jsou pryč. Jelo se mnou ještě dvacet dalších mužů, ale nesnesly mé tempo. Při tom pomyšlení jsem opět pobídl koně do klusu a pozvedl jsem hlavu z bezmyšlenkovitého klimbání. Uviděl jsem světlo a s nadějí v srdci jsem se tryskem rozjel k němu. Naděje však pominuly, když jsem spatřil chalupu farmáře. Šel zrovna domů z práce na poli. Určitě byla těžká, protože vypadal velmi zmučeně. Dojel jsem rychlým klusem ke stavení a shlédl jsem na farmáře. ,,Co se vám stalo. Vypadáte velmi vyčerpaně." Podíval se mi do očí, což mě velmi překvapilo. Poddaní se urozeným lidím a vůbec lidím na koních do očí nikdy nepodívají. Ze strachu a možná taky z respektu, ale tenhle muž s očima plnýma bolesti se mi zadíval DO očí a ne NA oči. ,,Zabili mi ženu a odvlekli děti. Mám vypadat vesele? PANE?" Vyplivl s pohrdáním ze svých úst a slovo pane znělo jako největší urážka. Přešel jsem to a ještě s větší zlostí než předtím jsem se ho zeptal. ,,Kdo?? Kdo to byl?" Uhnul pohledem a pokračoval v cestě k vypálené stodole. Na zádech nesl nůši s obilím a přes rameno křikl. ,,Nevím proč bych vám to měl říkat. Stejně je vám to všem ukradený. VY urození se o rodinu a těžkou práci starat nemusíte." Tohle bylo snad poprvé co jsem viděl muže plakat. Vůbec takovéhohle svalnatého a těžko pracujícího muže. Seskočil jsem z koně a převzal jsem od něj tu nůši. ,,Pane," Oslovil jsem ho a on na mě vrhl nečekaně agresivní pohled.,,jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se tedy opatrněji. ,,Aaron." Pronesl trochu pohrdavě. ,,Vznešené jméno." Dodal jsem a pokračoval jsem se svém výkladu. ,,Aarone, ti muži mi možná unesli moji novomanželku, kterou nade vše miluji, tak jak jsi ty miloval svoji ženu a jak určitě miluješ své děti. Přivedu ti je zpět! Jen mi prosím pomoz." Otočil jsem ho čelem k sobě a uviděl jsem v jeho očích nevídané překvapení. ,,Byli to otrokáři, jejich vůdce se jmenuje Malcolm. To on vytrhl Merilin srdce z hrudi a donutil mě se dívat. A možná jsem viděl i vaši ženu. Má hnědé vlasy?" Zeptal se a já jsem se pokoušel vstřebat ty informace co nejlíp to šlo. ,,Přiveďte mi prosím mé děti. Jsou to jediné, co mi zbylo." Zděsil jsem se, jsou to otrokáři. Co když ji prodají? Doběhl jsem ke stodole a do té trochy dřeva jsem nůši položil. Pak jsem se ootočil a doběhl jsem zpátky k muži a poplácal jsem ho po rameně. ,,Ty mi můžeš říkat Edward." Nasedl jsem na koně a promluvil jsem naposledy se svým nově nabytým přítelem. ,,Kterým směrem se vydali? A kdy?" Váhavě jsem se zeptal a doufal jsem, že je alespoň trochu vzdělaný. ,,Na jih, můj pane, za svítání." Srovnal jsem si to v hlavě a v duchu jsem děkoval Bohu, že alespoň trochu vzdělaný je. Natočil jsem koně tím směrem a přes rameno jsem mu poděkoval. Pak už jsem jen vyjel a doufal, že je včas dohoním.