Povinnost, žádná láska - 1

27 Miluji tě

Hlava mi třeštila, ale i tak jsem rychle otevřela oči a pátrala pohledem po tom jediném, co jsem v tuto chvíli chtěla vidět. Ležela jsem v honosném pokoji na měkké posteli, ale byla jsem sama. Ten pocit samoty se mi zabodl do srdce tak, že jsem to nečekala. Zpanikařila jsem a rychle jsem vstala s postele. Nevstala, spíš jsem se pohnula tak prudce, že jsem spadla dolů a bouchla jsem se do hlavy. ,,Auuuu" Ujelo mi rychle a já jsem jen uslyšela prudké rozrazení dveří. ,,Jsi v pořádku!!" Uslyšela jsem chvíli po otevření dveří. Až teď jsem si všimla, že na sobě mám jiné šaty. Musela jsem se zasmát. ,,Tvoje práce?" Ucítila jsem, jak mne opatrně zvedl ze země a postavil mne na nohy. Trošku se mi zatočila hlava, ale ustála jsem to. Políbil mne a já jsem to vůbec nečekala. Proto mi chvíli trvalo, než jsem si to uvědomila. ,,Edwarde.... . " Vyslovila jsem opatrně jeho jméno, ale on mne opět umlčel polibkem. ,,Už jsi v bezpečí. Nedovolím už nikdy nikomu, aby ti jakkoliv ublížil. Je ti to jasné?" Mírně jsem přikývla a on si mne jemně přitáhl do obětí. Věděla jsem, že teď už v bezpečí jsem, ale nic ani nikdo mne nekokázal udržet od myšlenek a vzpomínek. ,,Miluji tě víš to?" Promluvil tak jistě, jako ještě nikdy. ,,Ano" Odpověděla jsem mu na to a znovu jsme se políbili. Byla jsem jeho a on můj.

O několik měsíců později

,,Mixani!!!" Vrhla se mi do objetí Alexandra se svými dvěma malými dětmi. ,,Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím!!" Křičela mi do ucha. Jen koutkem oka jsem zahlédla, jak se na Alex Edward podíval. Byl to pohled, který značil něco jako: ,,Ženský" Musela jsem se nad tím jen zasmát. Chtěla jsem vidět, jak se bude tvářit, až zjistí, že čekám následníka trůnu. Zatím jsem si to nechávala pro sebe, ale měla jsem takové malé nutkání to někomu říct. Naklonila jsem se k Alexinýmu uchu a pošeptala jsem jí to. Ta se ode mne odtáhla a užasle na mne zírala. Chtěla křičet, ale já jsem jí opatrně zakryla ústa rukou. Zachytila jsem Edwardův zvědavý pohled, ale jen jsem se usmála a nedala na sobě nic znát. Společně s Alex a Edwardem, který mě chtěl mít pořád na očích jsem se vydala do zámku do našich společných komnat. Chtěla jsem si odpočinout, protože mi bylo jasné, že až se roznese novina, že jsem se vrátila, budou mě chtít všichni vidět. Po chvíli, když všichni odešli, jsem se sama pro sebe zasmála a pohladila jsem si své už výraznější břicho. Opravdu jsem ten jeho pohled moc chtěla vidět, ale až na to bude vhodnější doba. Zavřela jsem oči a po chvilce jsem usnula. Šťastná a v bezpečí.