Povinnost, žádná láska - 1

9 Hloupé nápady

Prudce jsem se nadechla a k mojí smůle to slyšel Edward. ,,Děje se něco?" Otázal se mne a já to přešla jen nepatrným mávnutím ruky a vstala jsem od stolu. ,,Otče, omluv mne není mi dobře." Vydala jsem se mlčky ke dveřím a když jsem byla venku, dostala jsem báječný nápad. Musím za Michaelem. Opět jsem se nedůstojně rozeběhla a vrazila do někoho. Já jdu za ním a on je tady. ,,Michaeli, potřebuji tvou pomoc." Vysoukala jsem ze sebe udýchaně. ,,Princezno, vás bych tu nečekal." Postavila jsem se rovně a ostýchavě se zeptala. Michael byl její kamarád z dětství, ale když jí bylo deset, měla zákaz mluvit se všemi muži v zámku a už vůbec ne  o samotě. Všichni asi ví proč. ,,Mohu dostat práci ve stáji?" Michael se zatvářil zděšeně, jako by měl každou chvíli omdlít. Tohle mu zůstalo z dětství. ,,No tak Michaeli, chci poznat své budoucí manžele i z jiné stránky a jestli mi otec dovolí bojovat, tak mi to nebude nic platné když neunesu meč." Prosila jsem a on se mne zeptal. ,,Ví o tom otec, Vaše Veličenstvo?" Protočila jsem oči. ,,Neříkej mi Vaše Veličenstvo a neví. Mohu ti ale přísahat, že se to nedozví." Váhavě se na mne podíval a já mu pohled oplácela s dětinskou naiivitou plnou vzrušení. ,,Dobře, dobře. Vyhrála si. Za chvíli ve stáji, ale ne že přijdeš v nějakých honosných šatech." Radostně jsem se usmála a rozeběhla jsem se do komnaty, abych se převlékla. Cestou jsem potkala komornou a požádala jí, ať mi přinese nějaké šaty, co se hodí do práce. Nejprve na mne koukala nevěřícně a s otevřenou pusou, ale když si všimla mého nadzvednutého obočí, rozeběhla se po schodech pro mé nové šaty. Vklouzla jsem do komnaty a za chvíli již jsem byla připravena. Byl to opět hloupý nápad, jenže já jsem byla dívka s duchem pro hloupé nápady, takže se takové věci dají čekat. Pomalu jsem vklouzla do stájí a uviděla Michaela, jak na mne zírá. ,,Je něco v nepořádku?" Zeptala jsem se s úsměvem, ale dostalo se mi jen pokynutí hlavou stále udiveného Michaela. Pustil se do zdlouhavého vysvětlování a já ho občas přerušila nějakou otázkou, jako je třeba: ,,Jak se pozná seno od slámy." nebo ,,Na co je tohle." a podobně. Pohodině výkladu jsem ve stáji osaměla. Všichni už měli hotovo, protože byli zkušení a já jsem sotva unesla vidle. Naložila jsem na trakař poslední várku hnoje a vyvezla jsem to k poli za branou. Byla jsem ztrhaná a když jsem se vrátila do stájí stáli tam nějací dva muži. ,,Hej mladá." Křikl na mě takový vysoký silný muž s rozcuchanými hnědými vlasy a stejně barevnýma očima. Byl hezký. ,,Jak se jmenuješ?" Horečně jsem začala přemýšlet. Byl to nehorázně hloupý nápad. ,,Slyšíš?" Křikl již trochu netrpělivě a já jsem ze sebe začala hrkat. ,,Eleano....., Elena." Podezřívavě si mne prohlédl a pak pokračoval. ,,Potřebujeme ustájit koně. " To mi ještě chybělo. Byla jsem rozlámaná a sotva jsem se hýbala. ,,Ano pane..." Nevěděla jsem jak mu mám říkat, byla jsem bezradná. ,,Jsem princ ze severních moří." Představil se a já si to uvědomila. Klekla jsem na kolena a začala se mu omlouvat, jak to dělají služebné. ,,Není za co, jste roztomilá." Srdce se mi hlasitě rozbušilo a já jsem se začala bát, že ho uslyší. Popadla jsem uzdy koní, kteří celou dobu stáli za svými pány a popošla jsem k volným stáním. Když byli vevnitř, začala jsem je odstrojovat a všimla jsem si, že u branky stojí ten princ a divně na mě kouká. Toho druhého muže už nikde nebylo vidět. ,,Jaká je vaše princezna." Zeptal se mne a pořád se na mne koukal. Chtěla jsem se propadnout do země, ale nešlo to. ,,No. Já nevím. Pracuji ve stáji a vídám ji jen málokdy. Princezna si na vyjížďky moc nepotrpí." Špitla jsem váhavě. ,,Jste upřímná. Vás bych si vzal radši než ji." Hrklo ve mne a já na okamžik strnula, ale hned jsem začala reagovat.,, Ještě jste ji neviděl a už dáváte příslib někomu jinému?" Optala jsem se trochu drze. ,,Jsem tu na rozkaz otce, ne dobrovolně. Jsem hodně vzdorovitý člověk." Pousmála jsem se. ,,Úsměv vám sluší." Dokončila jsem svou práci a prošla jsem kolem něj. ,,Děkuji." Chystal se k odchodu a ještě mi dal příslib. ,,Snad se ještě někdy uvidíme, Eleno."