Úděl

VII

Hermiona se vyděšeně otočila. Doufala, že tento hlas už nikdy neuslyší.
Spatřila opět tu dlouhou černou kápi a bledou tvář. Ledové ruce ji chytily pod krkem a přišpendlily ke zdi tak, že se nemohla pohnout. Zachvátila ji panika.
,,Co chceš? " zeptala se.
,,Myslím, že moc dobře víš. Něco jsi mi vzala a já si pro to přišel. Chci to zpět, " řekl temně, až Hermioně naskočil mráz na zádech. Skutečně se teď bála a to se nestalo už hodně dlouho.Musel její strach vycítit, protože se nepěkně ušklíbl.
,,Nic ti nedlužím. "
,,Pomůžeš mi. " Teď Hermionu zmátl. Vůbec nevěděla o čem mluví.
,,Jak přesně? "
,,Pomůžeš mi získat zpět mé dědictví, o které jsi mě tak nepěkně připravila. "
,,A co když to neudělám? "
Zesílil svůj stisk tak,že to až bolelo a Hermioně se začlo špatně dýchat.
,,Víš,že to nejde, " vysoukala ze sebe Mia. Byla už zoufalá. ,,Mají to oni a asi to zničili. "
,,Tak to by jsi měla začít přemýšlet,jak to znovu stvořit. "
Ještě zesílil svůj stisk,až Hermioně vyhrkly slzy v očích a zalapala po dechu,který jí rychle docházel.
Najednou se uličkou rozzářilo jasné světlo, které od ní muže odhodilo pryč. On se rychle zvedl, vypadla mu přitom její hůlka a byl pryč.
Hermiona se sesunula na zem a konečně se volně nadechla.Promnula si místo, kde ji držel. Určitě tam budu mít modřiny , pomyslela si.

Uslyšela spěšné kroky jejího ,,zachránce" . Zastavil se přímo před ní.
,,Děkuji, " zamumlala a zvedla hlavu.
Její hnědé oči se střetly s šedomodrými.

...

Obrázek nahoře si představte bez masky😊