Úděl

XV

Draco ji odvedl až k sobě do kanceléře, kde ji usadil na pohovku, zakouzlil místnost proti odposlouchávání a posadil se vedle ní.
Hermiona si začala bubnovat prsty o nohu a koukala do prázdna.
Nerad ji takhle viděl. Chtěl,vaby se smála a hrály jí v očích veselé jiskřičky.

,,Hermiono, " promlivil na ni a položil jí ruku na rameno. Trhla sebou a stočila k němu svůj skelný pohled.

Hermiona se cítila naprosto vyřízená. Už od chvíle, kdy dočetla dopis se jí chtělo brečet, ale snažila se to potlačit. Cítila, jak se jí to, o co se snažila doslova zhroutilo jako domeček z karet.
Budu muset něco udělat. Budu mu. muset pomoct, jinak ublíží mé rodině.
Tato slova jí rezonovala v hlavě. Neviděla už žádné jiné východisko z téhle situace.

,,Bude to dobré, " řekl Draco a vyrušil ji tak z jejích myšlenkových pochodů.
Zakroutila hlavou.
,,Nebude, " promluvila konečně. ,,Už nikdy to nebude dobré. "
,,Bude a já ti pomůžu. "
,,NE! " téměř vykřikla. Draco se zarazil.
,,Nechci ohrozit někoho dalšího, " dodala už zase slabým hláskem a první slza jí stekla po tváři.
,,Hermiono, " chtěl jí obejmout Draco, ale ona uskočila z jeho dosahu.
,,Ne, nepřibližuj se ke mě, " začala křičet.
,,Klid Hermiono, " řekl Draco, postavil se a šel k ním.
,,Ne! Zůstaň, kde jsi. Jsem nebezpečná. Jsem zrůda. Každý, kdo bude v mé blízkosti je v nebezpečí. "

Draco na ni jen koukal a netušil, co má dělat.

Nakonec se rozhodl pro jediné řešení, které ho napadalo.
Překonal poslední vzdálenost, která mezi nimi byla a pevně jí stiskl v náručí.

Chvíli se ještě zmítala, jak se od něj chtěla dostat, ale nakonec se zhroutila a naplno rozbrečela. Draco ji nechal, ať se dostatečně uklidní. Stále ji nepouštěl. Ba naopak ji stiskl ještě pevněji. Chtěl ji takto v náručí svírat navždy. Nedokázal si vysvětlit, kde se v něm tyto ochranářské pocity vzaly, ale jedno věděl jistě. Tato drobná čarodějka, kterou právě drží v náručí se mu pomalu ale jistě dostávala pod kůži a možná ještě hlouběji.