Úděl

XIV

Hermiona si poklidně jedla svůj oběd, když ji ale vyrušila Eleanor Polkisnová.
,,Hermiono, byl tu jakýsi chlap a nechal ti tu tohle, " podala jí pergamenovou obálku.
,,Vypadal divně, " dodala ještě a odešla.

Aniž by si to Hermiona uvědomila, začaly se jí třást ruce. Měla neblahé tušení, že ví, kdo to byl. Roztrhla obálku a začala číst. Čím déle četla, tím byla bledší.

,,Jsi v pořádku? " zeptal se Draco, který si o Miu dělal značné starosti od chvíle, kdy jí byla ona obálka doručena. Jen mu Pergamen podala, protože nebyla schopná vydat sebemenší zvuk.

Draco se na Hemionu ještě jednou podíval a pak sklonil zrak k textu.

Hermiono Grangerová,

posledně jsme nestihli naši konverzaci dokončit a tak to řeším tímto dopisem.
Neprávem jsi se ke mě vloupala a odcizila mi mé dědictví a já ho chci zpět. Záleží mi na tom a jsem ochotný udělat cokoliv, abych ho získal. A ty mi v tom pomůžeš za každou cenu. Znám tvé největší slabiny a nebojím se je plně využít. Samozřejmě ve svůj prospěch.

A nemysli si, že nedokážu najít tvé nejbližší. Když jsem našel tebe, tak najdu i je.

Prozatím jsem začal tím, že jsem si sehnal byt tady v Londýně. Mám tě neustále pod dozorem, tak se ani nepokoušej opět uprchnout. Budu si tě hlídat.

Draco zvedl oči k Hermioně,která si během toho co četl složila hlavu do dlaní a pořád opakovala tiché : ,,Ne"

Netušil, co má v takovéto situaci dělat. Nikdy se nesetkal s tím, že by někoho musel utěšovat. Nakonec se rozhodl ji dostat z místnosti. Nemusí ji takto vidět všichni.

,,Hemiono, " promluvil k ní tiše a položil jí ruku na rameno. Nereagovala a tak s ní mírně zatřásl. Zvedla k němu své oříškové oči, ale byly bez života. Obvyklé jiskřičky z nich vymizely, byly prázdné, ale slzy z nich netekly.

,,Půjdeme odsud, ano? " zvedl se a natáhl k ní ruku. Stále nic neříkala, což Draca znervózňovalo, ale nakonec ruku přijala a nechala se odvést z místnosti.