Rychle a zběsile (jeď a nebo zemři)

16. kapitola

Další den jsem se probudil s bolestí hlavy. Ups, menší kocovinka, nejspíš. 
Včera jsme to fakt trochu přepískli. Chlastání a ty nejulítlejší hry, došlo i na flašku a to tu snad ani nebudu rozebírat. Zkrátka, Faith se o tom dozvědět nesmí. Nejde tu teď a skoro úlet s Joannou, který jsme ale v čas zastavili, myslím, že to co dělo při flašce, může zůstat jen mezi hráči. Všichni řádně opilí, všichni líbali všechny, došlo i na striptýz, menší lesbické mazlení a dokonce málem i na rvačku mezi pár kluky. Ale i tak,to bylo pořádně užitý.

,,Taky vás tak bolí hlava?" přivítal jsem kluky v kuchyni. Ani jsem nepotřeboval odpověď, bylo to víc než jasné. Chaz někde hledal prášky proti bolesti, Twist pololežel, poloseděl na židly opřený o opěradlo s mokrým ručníkem na čele, Za se válel po stole a nadával, že ho bolí hedka jako prase a ať si Chaz pospíší s hledáním paralenu.  Ryan se právě vypotácel ze záchoda a stěžoval si, že kromě bolesti hlavy už několikrát zvracel, dohromady snad třiktát. 
No, musím uznat, že se nám to pěkně vyvíjí.

,,Kurva hoši, my to vážně přepískli" bědoval Za s obličejem přitisklým k desce stolu.
,,Nepovídej" zabručel jsem a sesunul se na lavici vedle něho.
,,Mam ten paralen!" zvolal radostně Chaz a přihnal se ke stolu. Všichni jsme ho obklopili a snažili se pro sebe ukořistit jeden prášek. Chaz si vzal jako poslední a pak vrátil krabičku na původní místo.
Všichni jsme prášek zapili a libovali si, že teď už bolest ustoupí. Snad až na chudáka Ryana co chvíli po tom odběhl na záchod. Ta jeho nevolnost byla asi opravdu vážná.
,,Dneska odpoledne jedeme domu, co?" zeptal se Chaz.
,,Jop" přikývl Twist a znovu si na čelo přitiskl ledový obklad.
,,Kluci? O událostích na té pařbě se Faith pro jistotu nesmí dozvědět. Myslím, že by to neustála tak dobře" varoval jsem je.
,,Jak chceš, ale nechápu co je na tom tak strašného" ušklíbl se Twist.
Následně jsem jim pověděl o incidentu, neincidentu s Joannou.
,,Krutý" chechtal se Twist.
,,Ubohý" odfrkl Chaz. ,,Máš holku, ona má kluka ale oba se necháte unést chlastem a tuhou a málem se spolu vyspíte"
,,K ničemu nedošlo. Včas jsem to zastavil" nafouknul jsem se.
,,Aha, takže bychom tě vlastně měli spíš pochválit,ne? Správně Justine, jsi moc hodný, že jsi včas přestal. Nechceš pamlsek?" prohlásil ironicky Chaz a poplácával mě u toho po hlavě.
,,Co tě žere, bro. Všechno je v pohodě" zamračil jsem se na něj. 
,,Tvůj život, tvoje problémy a tvoje uvažování a chování" pokrčil rameny a dále se nejspíš nechtěl bavit.

Ať si trhne, nevím o co mu, vlastně všem, pořád jde. To si vážně myslí, že jsem hajzl co by s radostí podvedl svojí holku a ještě se kvuli tomu necítil ani trochu blbě?!

Ubohý a smutný.

POHLED FAITH:

Dnešek bude velice dobrý. Odpoledne se vrátí Justin a já se už nemůžu dočkat!

Přemýšlela jsem. Vůbec ho vlastně neznám. Začali jsme spolu chodit, protože  on o mě usiloval a strašně mě chtěl. Zdál se mi jiný. A i když nakonec souhlasil s tím, abychom se nejdřív lépe poznali, já se nechala zlomit a podlehla jsem mu. A  bylo to. 

Občas si to vyčítám. Jako například včera večer. Dlouhou jsem jen tak ležela v posteli  a přemýšlela. Nevím co teď právě dělá. Třeba si někde užívá s jinou...?
Tahle myšlenka mě hluboce zabolela u srdce. Doufám, že není takový. Že by nic takového nikdy neudělal.
Ale člověk nikdy neví.

,,Dneska jen záříš" smála se Sarah. Evidentně byla ráda, že už nejsem v té smutné náladě.
,,Vrací se Justin" usmála jsem se. 
,,To je fajn.. Jinak ten problém s mamkou.." nadhodila Sarah.
Co se toho týče, vypadá to asi takhle. 
S mámou se nebavíme, chodíme kolem sebe mlčky a s chladnými pohledy a jinak se absolutně ignorujeme. Táta a všichni mí sourozenci si neví rady a  i když Sarah mámě už několikrát vysvětlovala, že jsem to tak nemyslela, a nechtěla jsem, ona na to nijak pozitivně nereaguje. Dokonce řekla, že s úderem mých osmnáctin mám vypadnout s toho domu.
Prosím, já nestačím zírat. Tolik bych chtěla mít normální matku, která není posedlá bohem a vírou a tímhle vším,co by nikdy nic takového neřekla. 
A s tím, že osmnáct mi bude až za dobré čtyři měsíce, nevím jak to tu přežiju.

Chtěla jsem se pořádně připravit na odpoledne a taky zavolat Justinovi, abych zjistila kdy přesně dorazí.
Myslela jsem, že bych mohla vymyslet nějaký plán na zbytek dne, zakončený třeba romantickou večeří.

Jenže to jsem si opravdu jen myslela.
Kdybych tak tušila, že s Justinovým návratem z té prokleté pařbou prohnilé chaty, přijdou taky dost nepříjemné události, nikdy bych si s ním snad ani nezačala. Nikdy bych tohle nedopustila. Nikdy bych si snad neřekla, že on není takový, že by mě nikdy nepodvedl, že by mě nesklamal, že bych se v něm nespletla a neztratila důvěru.

Nojo. 
To prokleté NIKDY.

Kratší část, ale tak aspoň něco. ;'D 
Vote a Komentáře mě moc potěší, vím, že jsem v poslední době vůbec nepřidávala. :/ 
Ale to se napraví :3 ;) :)