Rychle a zběsile (jeď a nebo zemři)

24. kapitola

FAITH

,,Justine?" zeptala jsem se a zaklonila hlavu. Ležela jsem na pohovce, hlavou zapřená o jeho kolena. Něžně si pohrával s mýma vlasama. 

,,Ano?" vyslovil to neuvěřitelně něžně, jemně a láskyplnně.

,,Co se jít projít?" navrhla jsem.

Ležet už asi dvacet minut na na pohovce a nic nedělat mě přestávalo bavit.. Neříkám..Kdyby bylo hnusně, prosím. Ale venku svítilo sluníčko a bylo teplo.

,,Klidně" pokrčil rameny a začal se zvedat. 
,,Kam by jsi chtěla jít?" zeptal se a pomohl mi na nohy.

Urovnala jsem si triko a zamyslela se.

,,Můžeme do města a pak do parku"
,,Dobře" kývl.

Za chvíli jsme opouštěli jeho dům. Galantně mi otevřel dvířka na straně spolujezdce, jeho černého Jaguara a následně ho oběhl zpět, aby se i on usadil.
Vážně by mě zajímalo, kde na ty auta bere. Musejí být strašně drahá!

Nastartoval a vyrazil. Kličkoval ulicemi než vyjel na hlavní a mířil do centra. 

Po očku jsem ho z boku pozorovala. To jak se levou paží opírá o rám otevřeného okénka a vítr mu čechrá vlasy. Jeho soustředěný výraz, který upírá před sebe. Pravá ruka, pevně svírající kožený volant. Pohodový sed v kožené sedačce a mírně rozkročené nohy, které drží nad určitými pedály. Občas si oblízne rty, přeřadí nebo mrkne do zpětného držátka.

Jsem blázen co? 

,,Justine?" páni, dneska jeho jméno vyslovuji nějak často.
,,Hm?" pootočil hlavu a věnoval mi rychlý pohled.
,,Kdy budeš mít další závody?" zeptala jsem se.
Všimla jsem si jak s sebou cukl.
,,Nevím. Zeptám se Ryana, ten má o tomhle přehled. Ale myslím, že teď se nic nekonná. A i kdyby..Ryan mi to stejně oznámí jako vždy, večer před závody. To má ve zvyku. Nemám tak čas odmlouvat, uvažovat o neúčasti nebo se nervovat" krčil rameny.
,,Ah tak to jo..A kluci nezávodí?" zastrčila jsem si vlnitý pramen hnědých vlasů za ucho.
,,No..Ryan už ne, Chaz občas a dva černoši.."
,,Lil Za a Lil Twist?" přerušila jsem ho, jelikož jsem si nebyla jistá, zda chápu správně.
,,Ano, přesně ti. Těm auta do rukou nesvěřuji, protože už jich pěknou řádku rozflákali..Jejich yhulené mozky nemyslí a oni s tima strojema ani pořádně neumí" zavrtěl hlavou a věnoval se zas řízení.

Pohlédla jsem ven z okénka. Už jsme se blížili k centru.

,,Proč tě to zajímá?" zeptal se Justin aniž by se na mě podíval.
,,Eh? Nemůžu se zeptat? Chci vědět kdy tě mám přijít povzbuzovat" oznámila jsem.
Viděla jsem jak se slabě usmál.
,,Jistě, že by jsi tam jela semnou. Dotáhl bych tě tam i kdyby jsi nechtěla. Ale jenom jako nadšeného fanouška" ušklíbl se.
,,Aha. Takže takhle. Kdybych přišla s tím, že bych se chtěla zúčastnit, zamkl by jsi mě v pokoji" nadhodila jsem.
,,Ano, přesně tak. Ale vím, že tímto by jsi nepřišla, takže to je v pořádku. A navíc... Musím se přece svým protivníkům pochlubit, jakou kočku to mám" řekl a já zrudla. 
,,Roztomilou a stydlivou" dodal s úšklebkem a natáhl se pro mou ruku.
,,Takhle to bereš?" pípla jsem.
,,Co?" zeptal se zmateně.
,,Jen se semnou pochlubit před klukama, aby jsi byl velký boss?Tyhle kluky já nesnáším!" vykřikla jsem.
,,Ale Faith, takhle jsem to vůbec nemyslel!" vyhrkl a vjel na parkoviště, aby mohl zastavit.
Natáhl se pro obě mé ruce a pevně je svíral.
,,Vůbec jsem to takhle nemyslel. Ale v týhle branži.. V tomhle v čem já žiju a pohybuji se, se už takto myslí, konná a všichni to berou jako normální věc. Neber to nijak osobně. Ale je součástí, že účastníci se vzájemně hecujou už jen tím, když mají kolem sebe hafo holek"
,,Hafo holek? Mám se připravit na to, že se tam na tebe budou lepit nějaké coury?!" nadzvedla jsem obočí.
,,Ah, bože. Ty žárlíš!" vykřikl.
,,Ne, nežárlím. Jen se mi to prostě nelíbí" hádala jsem se.
,,Ale ano žárlíš. A to je tak roztomilé..." řekl něžně a pohladil mě po tváři. Chtěl mě políbít ale já ho odstrčila a odepla pás.
,,Jdeme ne?" prohodila jsem a už jsem lezla ven z auta.
,,Ach.. Jsi blázen" slyšela jsem Justinovo uchechtnutí ale ignorovala  jsem to.

Mířili jsme k centru. Justin ke mě došel a něžně mě objal rukou kolem ramen. Tu druhou zabořil do kapsy své kožené bundy. 
Prošli jsme pár obchodů a u stánku si koupili ledovou tříšť. 

Dobře jsme se bavili.

Sledovala jsem jak si Justin nasadil sluneční brýle a líbal mě do vlasů. Vypadal jako mafián ale jinak to byl pořád můj Justin. Ale musím říct, že bych ho takhle asi nepoznala.

Zastavila nás nějaká dvojce. Holka s krátkými blond vlasy a lstivýma zelenomordýma očima. Kluk s kudrnatými hnědými vlasy. Podivná sestava.

,,Ahoj" ten kluk se k nám dopotácel a přiopilým várazem na nás civěl. Nejistě jsem mu vracela totálně odměřený a nechápavý pohled.
,,Mhm..Stála by jsi za hřích" zamumlal hlasitě a dotkl se mé paže. Ucukla jsem a vycítila jak se Justin vedle mě celý napjal.

,,Dej si odstup kámo. Ta je moje" řekl tvrdě a vzal mě kolem pasu aby si mě přitáhl blíže ke mě.
,,Si jí nech, jen říkám,že by nebylo špatné si s ní zašukat" mávl rukou. Zjeveně jsem na něj zírala, to nemyslí vážně!

,,Mhmm..Nedělej ze všech holek děvky, Richarde." smála se ta holka. 
,,Už mlčím" odsekl.
,,Jak pak se jmenuješ?" přistoupila k Justinovi. Ten si jí jistě skrz tmavé skla brýlí měřil odpuzivým pohledem.

,,Mě nadáváš ale sama otravovat můžeš? Jdi kčertu Lenno!" prskl ten kudrnáč, tedy Richard.

Všimla jsem si jak s sebou Justin trhl.

JUSTIN

,,Mě nadáváš ale sama otravovat můžeš? Jdi k čertu Lenno!"

Ta věta se do mě zaryla a  já pocítil sucho v krku.

Lenna.

L.E.N.N.A

Dokonce si ji vybavuji. Byla na našem večírku. Její krátké blond vlasy a velké modrozelené oči. Její hubená postava. To je ona, ta tichá myška na večírku a prolezlá svině o něco později, skrz zprávu. Chtěl jsem něco udělat. Ale nemohl jsem. 
Ona mě očividně nepoznala. Nikdy ani neviděla Faith. Musím zmizet něž mě pozná.

Vzal jsem Faith za ruku.

,,Jdeme" řekl jsem a táhl ji pryč.
,,Kam ten spěch?!" dvojhlas se za mnou nesl jako stín. Ignoroval jsem je. Rychle jsem Faith táhl do jedné z cestiček v parku.
,,Co se děje?" Faith se na mě zmateně podívala. 
,,Ale nic, jen mě jejich obtěžování štvalo" pohodil jsem hlavou. ,,Ale už je to v pořádku"

Kývla a zavěsila se do mě.

,,Díky" řekla.
,,Za co?" nechápal jsem.
,,Řekl jsi mu ať si dá odchod, že jsem tvoje.. Ať na mě ani nemyslí, nekouká nic.." řekla vděčně.
,,Ach..Však to je pravda.. Jsi moje..A já nestrpím aby tě očumovali cizí kluci" řekl jsem jistě.
,,I za těchto okolností..Jsi nějak moc majetnický ne?" zasmála se.
,,Ne. Ale co je MOJE, to je MOJE" řekl jsem tvrdě a sevřel ji v objetí.

________________________________________________________

Po milionech letech další díl! :33 :D
Vote&Komentáře, plzz :D

A názory atd. :D Děkuji :) 

Jo a omlouvám se za chyby :D