Rychle a zběsile (jeď a nebo zemři)

33. kapitola

FAITH

Konečně mě propustí. Nemám nemocnice ráda a jsem vážně šťastná, že už jdu pryč. Seděla jsem na posteli a kontrolovala asi po páté, zda mám vše zbaleno. Čekala jsem na Justina. Každou chvíli by tu měl být. 

Přišel doktor a s úsměvem se semnou loučil.

,,Byla jste bezvadná pacientka, ale budu rád, když vás delší dobu neuvidím. Přemýšlejte, když usedáte za volant" řekl ze srandy a já mu to neměla za zlé.

,,Děkuji, budu  se snažit" zažertovala jsem. 

Představa, že bych se sem měla ještě někdy vrátit, mě popravdě děsila. 

Když odešel úlevně jsem si oddechla a přistoupila k oknu. Pohled na nemocniční parkoviště, no není to nádhera. Uviděla jsem na parkoviště vjíždět černého jauára a zbystřila jsem. Vystoupilo několik postav a já jen zmateně zaostřovala. Takovéhle auto má Justin, no ne?

O něčem chvíli diskutovali a poté se rozdělili a každý šel jiným směrem. Zmateně jsem zakroutila hlavou, nejspíš je to nějaký omyl. Vrátila jsem se k posteli a posadila zpět do bílých peřin. 
Bylo tu hrobové ticho a kdyby tu byli hodiny, jistě bych slyšela jejich ťikot. Jaké to psycho.

Ozvalo se zaklepání na dveře a já pozvedla hlavu. Dovnitř vešel Justin. Na tváři mu pohrával úsměv ale působil roztržitě a nervózně.

,,Ahoj" pusmál se a sevřel mne v objetí.

,,Ahoj" zamumlala jsem do jeho kožené bundy.

,,Můžeme jít?" otázal se spěšně a popadl z postele mou cestovní tašku.

,,Hmm.Jo.." přikvla jsem.

,,Fajn. Jdeme" rychle mě vzal za ruku a pospíchal z pokoje ven.

,,Přijel si jaguárem?" chtěla jsem vědět, když mě táhl chodbou. 

,,Hmm..Co?" zdál se trochu mimo. Zastavil nás doktor se sestřičkou a vzal si Justina stranou. O něčem chvilku hovořili, doktor poté poplácal Justina po rameni a usmál se. Justin jen kývl, rozloučil se a vrátil se ke mě. 

,,Jsi v pořádku? Zdáš se mi takový roztěkaný" poznamenala jsem starostlivě.

,,jsem v naprostém pořádku" přisvědšil a znovu mě čapl na ruku. Zatáhl mě do výtahu, cestou se tak divně rozhlížel kolem. 

,,Nejsi, co se děje?" namítla jsem, když stiskl tlačítko do přízemí. 

Nejspíš mě nevnímal, proto jsem mu to zopakovala.

,,Co? To se ti jen zdá" odbyl mne.

,,Vážně? Proč se chováš,jakoby jsme před někým útíkali?" nadzvedla jsem obočí.

Mlčel a tak divně se na mě díval. 

,,Justine..Přijel si  v jaguáru? Spolu s nějakými chlapy? Viděla jsem vás z okna"

,,Hmm..Jo přijel. Není čas na tvé dotazy, pospícháme" vzal mě za ruku a téměř jsme vyběhli z výtahu. 

,,Ale proč? Co se děje?!" volala jsem a snažila se udržet s ním krok.

Proběhli jsme nemocniční recepcí a halou a vyběhli ven na parkoviště. Na minutku jsme zastavili a Justin se obezřetně rohlížel kolem. Poté jsme opět vyběhli.

Zastavil u černého jaguára a vmáčkl mě na sedadlo spolujezdce. Mé věci hodil na zadní sedadla a rychle usedl za volant.

,,Nepřijel si s někým? Neměli bychom na ně počkat?" podívala jsem se na něj překvapeně.