Rychle a zběsile (jeď a nebo zemři)

29. kapitola

Když jsem se probrala v celém domě byl naprostý klid. Netuším kam Justin uklidil opilého Ryana a jen jsem se modlila, abych se ho nelekla napřídklad v koupelně. 

Vstala jsem a šla do kuchyně, kde jsem otevřela ledničku a vytáhla ven krabici jablečného džusu. Nalila jsem si do skleničky a uvolněně vydechla.
Je toho moc. Nejvíc mě však trápilo to, že mi Justin lhal a zatajil spoustu věcí.
,,Dobré ráno" zamumlal někdy od vchodu do kuchyně.
Otočila jsem se a spatřila Ryana.  Vypadal zničeně, opíral se o futra, hleděl sklenným pohledem, jeho tvář byla zmuchlaná, vlasy mu trčely do všech stran a když udělal krok, motal se.
,,Dobré" sledovala jsem ho, jak se zmateně točí po kuchyni.
,,Nechtěl jsem sem tak vpadnout..." mumlal a málem se přerazil o roh kuchyňské linky.
,,To nevadí.." pousmála jsem se.
,,Ryane? Co jsi to říkal, když jsi byl s Justinem v chodbě? Něco o Lenně.. A Justinovi..A Joanně.." vyčkávavě jsem se na něj podívala.
Ryan ztuhl a zmateně těkal očima po místnosti.
,,Něco se ti zdálo. Já nic takového neříkal..Nebo si to aspoň nepamatuju" podrbal se na hlavě a nevinně se usmál.

Je pravda, že z toho chlastu může mít dokonalé okno o tom, co se v noci dělo. Je normální, že si to pak tihle opilci nepamatují. Jenže já měla pocit, že si to Ryan pamatuje moc dobře, jenom zatlouká a něco mi tají.

,,Vidím, že tu je živo" Za Ryanem se objevil rozespalý Justin.
,,Tak, jako bylo v noci?" pozvedla jsem jedno obočí a spalovala ho pohledem.
Vyděšeně se na mě podíval.
,,Co? Ty jsi nás slyšela? nechtěl jsem tě probudit" zatřepal hlavou. 
,,Slyšela jsem velmi zajímavé věci a pak bych si s tebou chtěla v klidu popovídat" oznámila jsem mu a odešla pryč z kuchyně.

Bylo mi hodně divně. Ubíjel mě pocit, že mi Justin nedůvěřuje tak, jak jsem si myslela. Trápilo mě to. Proč mi lže? Proč zatlouká a vede k tomu i své kamarády? 

Odešla jsem nahoru do koupelny a tam se zamkla. Seděla jsem na zemi, opírala jsem se o vanu a hleděla do blba. Můj život vzal nepříjemnou formu, celé se to odvíjí divným směrem. Nechci o Justina přijít. Navíc bych neměla kam jít. Matka mě nechce vidět a nemám jiné místo kam jít. 

,,Zlato? Odvezu Ryana domů, hned se vrátím!" křikl ze zdola Justin. 
Jojo, za hned se vrátím. To známe. 

Mlčela jsem a po chvíli jen zaslechla bouchnutí dveří.  Tohle všechno mě strašně ubíjí.

Když se Justin za dvacet minut vrátil, seděla jsem na terase a poslouchala zvuky přírody. Přišel ke mě a sedl si vedle mě. Chvilku mlčel, pak mě vzal za ruku a vzdychl.

,,Věř mi Faith, to co Ryan říkal neber moc vážně."
,,Ale to co Ryan říkal, je pravda" odsekla jsem mu.
,,Tak nějak jo, ale věř mi, dělám to pro tvoje dobro!" 
,,Cože? Já se mám skvěle, co změní moje dobro, tvé schůzky s cizíma holkama?" přivřela jsem oči.
,,Lenna, ta holka s kterou jsem byl včera..Je to sestřenice Caitlin a Christiana. Je to komplikovaný, nevím jak si u tebe získat důvěru, aby jsi mi věřila. O nic nejde" stiskl mi ruku.
,,Aha..Ono o nic nejde. Tak proč chce podle Ryana rozbít nás vztah? A mluvila taky o Chazovi a nějaké Joanně..-"
,,Dává nám za vinu smrt Caitlin. A Joanna je Chazova holka. I jejich vztah chce zničit a naši partu také" 
Mlčela jsem. Stejně se mi to nelíbilo. 

Odpoledne mi Justin sdělil, že s ním chce mluvit Chaz. Takže chvíli po obědě, co jsem tak složitě připravila se sebral a odcházel.

Nevěřila jsem mu. Nemohla jsem. Počkala jsem pár minut a vydala se za ním. Ano, sledovala jsem ho. Mohla bych se titulovat naprostou žárlivkou, holkou co stalkuje svého kluka na každém kroku.
Normálně bych to nedělala..Ale Justin zničil mou důvěru v něj. Mohl si za to sám.