Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

3. kapitola - Auch!

Bylo už pozdě večer, když se Yoongi konečně dostal domů. Se zachrastěním vytáhl klíčky z kapsy u mikiny a chvíli na ně mžoural, příliš líný na to rozsvítit světlo na chodbě. Nakonec však správný klíč nahmatal a s povzdychem odemkl. Do nosu jej ihned udeřila silná vůně konvalinek a růží, na kterou si stále nebyl schopný zvyknout. Byla na něj příliš těžká a na chlapce až moc dívčí.

Se sklopeným pohledem skopal z nohou tenisky a rovnou zamířil do pokoje. Vedle postele pohodil tašku, ze které vytáhl telefon. Položil jej na noční stolek a rifle vyměnil za pohodlné tepláky a upnuté triko s potiskem firmy, ve které ode dneška oficiálně pracoval, hodil pomuchlané na postel, vyměňuje je za jiné, dlouhé, vytahané a u lemu už i trochu potrhané.

Jedinou místností v bytě, kde se svítilo, byla kuchyně. Yoongi se zachvěl při vzpomínce, kdy podobnou scénu zažil v den příchodu sem.

Blondýn stál u linky a s pohledem zabodnutým na své ruce, krájel zeleninu, kterou vždy po chvíli nabral do droboučkých dlaní a vhodil na rozpálenou pánev, kde už se připravovala například paprika, kousíčky rajčat a také masa. Směs byla jednoduchá a příjemně voněla.

"Ahoj," zamručel černovlásek, načež Jimin zalapal po dechu a polekaně sebou trhl. Yoongi při tom prudkém pohybu málem dostal infarkt. "Sakra, promiň," omluvil se monotónním hlasem a Jimina obloukem obešel, aby se mohl natáhnout pro sklenici, do níž si natočil trochu vody.

"Nic se neděje, neslyšel jsem tě přes digestoř," usmál se Jimin, pohledem míře stále kamsi na linku, "a taky kvůli notebooku." Rukou mávl za sebe. Teprve teď si černovlásek všiml přístroje, ze kterého se linul robotický hlas. Yoongi se nahnul blíž, aby viděl, co se vlastně odehrává na obrazovce. Byl to program, který psaný text předčítal. Pak chlapcovy oči klesly na klávesnici, kde chyběla jakákoli písmena. Místo nich tam byly jakési hrbolky. Rychle mu došlo, že Jimin by asi těžko mohl psát, aniž by měl na každém tlačítku vyražené Braillovo písmo.

"Takhle se učíš?" otočil se zpět na Jimina, který pokládal použité nádobí a nůž na krájení zeleniny do dřezu.

Chlapec pokýval hlavou, až se jeho roztomilé blond vlasy zhouply. "Jo," kuňkl s nejistým úsměvem, ale na Yoongiho se neotočil. Ačkoli mu to nemohl mít za zlé, připadal si dost ignorovaný.

"Takhle upravený notebook jsem ještě neviděl," přiznal Yoongi a s pokrčením ramen se posadil na židli, aby si mohl přístroj lépe prohlédnout.

"Učím se i z učebnic," zamumlal Jimin a jal se nádobí umýt, "ale tohle je snazší, můžu u toho dělat víc věcí."

Oba chlapci v tichosti jedli své porce jídla, každý zahloubaný ve svých myšlenkách.

"Jak vlastně bylo v práci?" zamumlal Jimin s plnou pusou. Yoongi si u koutku jeho rtů všiml kousku omáčky. Mezi útlé, světlé prsty vzal ubrousek a nahnul se přes stůl. Samou špičkou se dotkl chlapcových primulkově růžových úst a řetězové reakce jeho těla jej vyděsily natolik, že se stáhl zpět na své místo rychlostí blesku. Nepatrný dotek se sametově hebkou kůží vystřelil z konečků staršího muže prstů elektrický náboj. Sílu vlastního bušícího srdce cítil až ve své hlavě, v ústech mu vyschlo a vsadil se, že se mu rozšířily zorničky. Sám si nebyl jistý, jestli to bylo skutečně tím dotykem... nebo tím, že jej Jimin nevědomky provrtal očima. Yoongi nikdy v životě neviděl tak tmavé, snové oči. Měl pocit, že jestli se do nich bude dívat byť ještě jen jediný okamžik, utopí se v nich a už ho nikdy nikdo nenajde. Nebyl na tak přímý a spalující pohled zvyklý. A ani tak nebyl zvyklý na reakce, které to v jeho těle vyvolalo. Rozhodně mu muži nepřišli nijak sexuálně přitažliví. V jeho životě hrály roli jen a pouze ženy. A rozhodně to teď nebudu měnit, okřikl se v duchu. S tichou omluvou vstal a zmizel ve svém pokoji, přičemž Jiminovi neuniklo cvaknutí zámku, které následovalo po zavření dveří.