Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

18. kapitola - Want

"No sláva," usmál se Hakyeon, jakmile uviděl Jimina vycházet z bytu s Yoongim v závěsu. Blondýn roztáhl rty v rozkošný úsměv a nechal se dovést až k přistavenému autu, u něhož Hakyeon postával.

"Chceš taky svést?" zeptal se černovláska, když byl Jimin usazený a připoutaný. Yoongi zavrtěl hlavou.

"Ne, díky. Dojdu pěšky," odpověděl a ukázal palcem za sebe. Krátce mávl hnědovláskovi a kloubky prstů pak zaklepal na okno u spolujezdce. Jimin se usmál a určitě i zachechtal. Zvedl ruku a zamával směrem k oknu, aby dal Yoongimu najevo, že o něm ví. Pak se černovlásek vydal ulicí na druhou stranu a zmizel v davu lidí.

Sotva se Hakyeon posadil vedle blondýna, vydechl vzduch z plic a poklepal prsty na volant. Jimin vykulil oči a začal si hrát s prsty. Jeho mysl bila na poplach, ačkoli starší chlapec zatím nestačil pronést jediné slovo.

"N-na nic se mě neptej," vykoktal v prevenci proti ožehavým dotazům, hlavu otáčeje k okénku.

Hnědovlásek zaokrouhlil pusu do překvapeného „O" a úplně se roztřásl zvědavostí jako malé dítě, které očekává dárky pod vánočním stromkem. Bylo to jako strčit klackem do vosího hnízda.

"Konečně je z tebe chlap!"

Blondýn praštil hlavou o opěradlo a skryl si tvář do malých dlaní, avšak červenání tím nezakryl ani v nejmenším.

"Ne-nespali jsme spolu,"

Hnědovlásek rozhořčeně zaklel. Na druhou stranu to chápal, ti dva se neznali nijak zvlášť dlouho. Ale sakra, on Jiminovi přál, aby s někým byl v plnohodnotném vztahu. Zcela plnohodnotném. Místo toho, aby utrousil nějakou další poznámku, raději mlčel a nastartoval auto, aby se oba dostali do školy včas. Ovšem, při pohledu na Jimina mu došlo, že mu ten kluk něco tají. A asi to bude hodně šťavnaté tajemství, pomyslel si, když si všiml Jiminových hořících tváří i ve chvíli, kdy vstupovali do třídy, která byla zatím vylidněná.

Bez jakéhokoli slova na vysvětlenou dotáhl nebohého chlapce k jeho lavici a strčil do něj, aby se posadil. Sám se vyhoupl na stůl a zaměřil se svým propalujícím pohledem na celou Jiminovu bytost.

"Vyklop to."

Blondýn se tlumeně zachechtal a možná i ušklíbl, pokud si Hakyeon správně všiml.

"Je to... dost osobní, Haki. Nevím, jestli je v pořádku o tom mluvit," bránil se Jimin a hnědovlásek si otráveně povzdychl.

"Brouku, blízcí přátelé o tom mluví hodně často. A já to nikomu neřeknu," to bych mu nikdy neudělal, dodal si v duchu a usmál se, když si všiml, jak Jimin poraženecky svěšuje ramena.

"Yoongi se... dobře se o mě postaral, fajn?"

Hakyeon mocně zahoupal nohama a nadšeně vypískl. Položil dlaň na Jiminovo stehno, aby jej uklidnil a rozhlédl se kolem, ujišťuje se, že kolem není živá duše.

"A? Jaké to bylo?" vyzvídal s nadšením v hlase.

Blondýn se zamyslel. Opravdu dobře volil slova, avšak vzhledem k tomu, že nikdy nic podobného neprožil, bylo těžké nacházet ta správná.

"Bylo to... hodně mokré. Asi? Ah, nevím, bylo mi horko, motala se mi hlava, jako kdybych měl závratě. Nikdy jsem je ale nezažil, chápeš, co tím chci říct? V životě jsem se ale necítil líp."

*

"Bude znít divně, když ti řeknu, že na tebe mám... chuť?"

"N-ne... je to v pořádku,"