Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

14. kapitola - High

Půl druhé odpoledne. Byl začátek června a na počasí to bylo jasně znát. Slunce svítilo skoro do půl desáté večer a každým dnem se zdálo, že zapadá o pár minut později. Sluneční paprsky mimo jiné zahřívaly zemi, což mělo v ocelové džungli, jakou Soul rozhodně byl, hotový skleníkový efekt. Pokud bylo celý den jasno a nebe blankytně modré bez jediného mráčku, teplota snadno přesáhla i třicet pět stupňů.

Yoongi byl nadšený, že mohl zůstat doma během týdne. V práci byl, až na jeden den o víkendu, v podstatě nonstop a pracoval jako šroubek. Ale teplé počasí a rozpálené silnice i chodníky nebyly tím hlavním důvodem, proč byl rád v bytě. Se Sunghyo posledních pár týdnů nevycházel. Pořád se hádali, i kvůli těm nejnepodstatnějším důvodům. Sunghyo také mimo jiné už po několikáté zkoušela přesvědčit černovláska, aby se sestěhovali do jednoho bytu. A Yoongi pokaždé odmítl. Nechtěl si to přiznat, ale i když byla Sunghyo atraktivní, a ze začátku milá, nějak se to během pár měsíců změnilo. A pak taky... jak by mohl nechat Jimina samotného? Zvykl si na jeho přítomnost, hlas, úsměvy, kterými ho křehké stvoření sem tam počastovalo, jeho vůni a bůh věděl, že stejně tak si zvykl na kradmé doteky, které si vzájemně věnovali. A ať už od jejich „polibku ze vzteku", jak to Yoongi moc rád nazýval, uběhlo kolik týdnů chtělo, pořád ho měl v živé paměti a občas se přistihl, jak na to divoké, vášnivé spojení, myslí i během práce.

Ale dnes tomu tak nebylo. Hned jak se rozloučil s Jiminem, kterého si vyzvedl Hakyeon a odvedl ho do školy, zalezl do svého pokoje a začal prohrabovat všechny své věci. Když byla řeč o Hakyeonovi, Yoongi se s ním začal bavit a - k Jiminově radosti - zdálo se, že už si navzájem nejdou po krku. Dokonce i Hakyeonovy vražedné pohledy vymizely. Yoongi si byl jistý, že ho může nazývat přízviskem „kamarád".

"Doprčic, kde to je?" mumlal zhrublým hlasem a s hlavou vraženou ve skříni vyhazoval všechno oblečení, které bylo původně puntičkářsky naskládané v jednotlivých poličkách do úhledných komínků. V současnosti však vypadal jeho pokoj, jako by jím proběhlo stádo pakoňů. Vítězně se usmál, když konečně vytáhl dlouhý pruh látky - šátek. Přeložil ho natřikrát, aby skrze něj nebylo vidět na krok.

"Přece to nemůže být tak zlé."

*

"Tak zítra!" houkl Hakyeon, který se chystal nasednout zpět do auta. "Vyzvednu tě v devět!"

"Dobře!" přitakal Jimin, který opatrně nahmatal kliku dveří vedoucích do bytového domu a s pomocí hole vyšlapal schody. Volnou rukou se natáhl za sebe, jelikož klíče od bytu si schovával v síťce na boční straně školního batohu. Zachrastění mu prozradilo, že svazek nahmatal. Studený kov se v jeho dlani rychle ohřál dříve, než jej strčil do zámku, aby si mohl odemknout. Prošel do chodbičky, sundal ze sebe boty a uklidil je do botníku, mezi ostatní, stejně pečlivě urovnané páry bot.

Jeho tělo se náhle strachy zatřáslo, když zaslechl hlasitý zvuk, který zněl jako padající hrnce.

"Děje se něco?!" křikl vykolejeně a spěchal do kuchyně, odkud hluk vycházel.

"O-omlouvám se," řekl Yoongi zahanbeně. Chlapci se při jeho slovech ulevilo a ze srdce mu spadl obrovský balvan. Měl strach, že je to nějaký nezvaný host, proti kterému by byl bezbranný. I když je v téhle zemi kriminalita téměř na nule.

"Co to vyvádíš?" zasmál se a zašátral před sebou rukou, aby se mu povedlo Yoongiho najít. Když se mu podařilo nahmatat jeho ruku, vítězně se usmál.

"Jen jsem byl zvědavý, jak se tady můžeš-"

"Žiju tu už léta," přerušil Yoongiho s typicky andělským úsměvem a natáhl ke staršímu muži obě ruce. S doteky lehkými jako pírko přejel přes jeho paže až na krk, na kterém ucítil pod levou rukou jemnou látku. Prsty našel uzlík za černovláskovou hlavou, držící pásku přes oči. "Příště buď opatrnější," nabádal jej Jimin, zatímco odkládal šátek na stůl v jídelně. Přišlo mu roztomilé, jak se Yoongi snaží přijít na to, jak těžké to chvílemi může Jimin mít. Ale ne v tomhle bytě, který má prozkoumaný do posledního smítka prachu.