Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

10. kapitola - Illusion

"Yoongi?" ozvalo se tichým hlasem. Nepohnul se. Mávl rukou za sebe v domněnce, že tím hlas zaplaší. Ten se však vzápětí ozval znovu:

"Yoongi-hyung,"

Hyung? blesklo tmavovláskovi hlavou a zamračil se. Otevřel oči a zatímco si otíral ospalky, otočil se. Myslel si, že před sebou uvidí Sunghyo, ale namísto ní před ním stál drobný chlapec s blond vlasy. Yoongi se pootočil a hmátl rukou za sebe, ale postel byla prázdná. Byli tu jen oni dva.

"K-kde je-" větu nedokončil. Když stočil zrak zpět, chlapec si stačil přes hlavu přetáhnout tričko a odhodit ho na podlahu.

"Copak ji chceš namísto mě? Je snad v něčem lepší?" v Jiminově hlase znělo pobavení a v očích mu zablyštily jiskérky zvědavosti a vzrušení.

"O čem to mluvíš?"

"Ah, ššš," zavrtěl hlavou Jimin a znenadání se posadil na Yoongiho obkročmo, uvězňuje tak mezi stehny jeho boky. Dlaněmi přejel přes tmavovláskovo ploché břicho přes hruď až po krk. Naklonil se blíž. Mladík se díval Yoongimu zpříma do očí. Skousl si ret a černovlásek po něm střelil pohledem. Kriste bože, pomyslel si a vnímal rozkoš, nesoucí se až k jeho rozkroku.

"Choval jsem se moc špatně," šeptal dál Jimin a ústa přiložil k Yoongiho uchu, jehož lalůček něžně polaskal rty, "viď, hyung?"

Yoongi netušil, co na to říct. Vnímal jen doteky Jiminových rukou, které cítil po celém těle. Když se mladík zhoupl v bocích, intenzivní pocit vzrušení donutil Yoongiho zvrátit hlavu a skrze zuby nasát studený vzduch. Konečně se odvážil položit ruce na chlapcovy boky a promnout je prsty.

"Neměl bych ti ale říkat hyung," zamyslel se se šibalským úsměvem Jimin a znovu se naklonil téměř na dosah Yoongiho rtů. Ale nedotkl se jich, jen mezi nimi nechal přeskakovat neviditelné jiskérky a zároveň se nemohl vynadívat na Yoongiho, který se snažil ze všech sil držet zpátky.

"Proč bys ne-nemohl?" zakoktal se Yoongi a polkl knedlík v krku. Hladový pohled, který mu byl věnován ho však opět znervózněl a vzrušil současně.

"Vůbec jsem na tebe poslední dobou nebyl hodný," zopakoval Jimin, jako by to snad byla naprosto zřejmá, nad slunce jasná věc, "neměl bych ti říkat raději tak, jako ona? Líbilo by se ti to víc?" navrhl a sám se nad tím nápadem usmál. Připadalo mu tak perfektní, přirozené. Tak správné.

"Myslíš..." zajíkl se v uvědomění, jaké oslovení viselo vlastně ve vzduchu. „Myslíš „oppa"?"

"Ano," kývl hlavou Jimin. Ruce propletl za Yoongiho krkem, načež srazil jejich rty lačnící po polibku ve spojení plném vášně, očekávání a příslibů. Chlapcovy rty byly měkké a sladké, stejně jako na pohled. Yoongi se jich nemohl nabažit a i když mu docházel dech, odmítal políbení přerušit.

Nakonec ho však plíce zradily a on zalapal po dechu, čehož Jimin okamžitě využil a vklouzl jazykem do jeho úst.

"Chci víc," zaúpěl Jimin zastřeně, tiskl se k Yoongiho trupu svým, čímž kopíroval každou jeho linii. Brzy se sám odtáhl, ačkoli neochotně, a svou pozornost se rozhodl věnovat tmavovláskovu krku.

Jak je možné, že nemá výčitky? Má přece přítelkyni! Byl si jistý, že ji má rád. Ale miloval ji? Tam už tu jistotu nenacházel. A Jimin ten pocit ještě nahlodával svým hbitým jazykem, opečovávajícím vystouplou krční tepnu rychlými pohyby, ale i intenzivním sáním. Rozhodně tam bude mít značku. Ah, čert to vem, mávl nad tím Yoongi v duchu rukou.