Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

8. kapitola - Alone

"Jimine, no tak," zakňoural frustrovaně Hakyeon, který jen bezmocně sledoval, jak se Jimin nimrá v jídle a nedostal do sebe jediné sousto, "musíš něco jíst," zkusil mírným tónem hnědovlásek, ale Jimin pohotově trhl hlavou na stranu a sevřel rty.

"Nemám hlad," odsekl a na důkaz svých slov odhodil hůlky na talíř. Už tak štíhlý, Jimin během dvou a půl měsíce shodil váhu a byl nezdravě vyhublý.

"Dneska musíš mít plný žaludek," připomněl mu Hakyeon a založil ruce na prsou. Blondýn sevřel malou ruku v pěst a čelisti viditelně ztuhly.

"Já tam nechci," spodní ret se mu roztřásl a do tmavých očí se valily první slzy. A dnes rozhodně ne poslední. "Nechci tam jít," hlas mu přeskakoval a zadrhával se, tudíž slova zněla, jako kdyby je od sebe úmyslně odsekával. Hakyeon se natáhl přes stůl, aby mohl Jiminovu ruku stisknout ve své. K jeho překvapení mladší chlapec ucukl. Od doby, kdy se Yoongiho vztah se Sunghyo dostal do takového stadia, že spolu trávili každou druhou noc, se Jimin nejen pořádně nevyspal, protože často přespávají právě v jeho a Yoongiho bytě, ale taky na sebe už pomalu ani nenechal sáhnout. Bylo to frustrující pro všechny, kteří byli zvyklí vidět Jimina se jen usmívat. Skoro to působilo, že Jimin trpěl schizofrenií, či měl jakési alter ego, jehož druhá, horší polovina, se probojovávala na povrch.

"Musíš tam. Vyjde to."

Jimin se ušklíbl.

"To říkáš pokaždé," prskl a vstal. Popadl vedle stolu opřenou bílou hůl a vydal se z jídelny zpět do třídy. Ano, odmítal číkoli pomoc a začal se znovu spoléhat na nástroj, který v prvním ročníku střední odložil a přísahal, že se ho už v životě netkne. Hakyeon okamžitě vyběhl za ním a postavil se před něj, i když riskoval, že se jej Jimin pokusí holí přetáhnout přes záda.

"Je to jenom další vyšetření," naléhal hnědovlásek a popadl chlapce za předloktí dost pevně na to, aby se nemohl vysmeknout. A že se doopravdy snažil.

"Omyl," vyjel Jimin, "je to jen další série vyšetření, kdy mi řeknou, že mám šanci na uzdravení. A nakonec se ukáže, že mi dali jen další falešnou naději a já zůstanu slepým do konce života. Já už na to nemám, Haki!"

"Zkusíš to a uvidíš," trval si na svém tvrzení starší z dvojice, za což si vysloužil táhlé poraženecké vzdychnutí.

*

Jimin přišel ze školy ve značně mizerné náladě. Poslední týdny byl ve stresu, jaký ještě nikdy nezažil. Povzdychl si. Prošel koupelnou do svého pokoje a pohodil tašku na postel, nebo tak dle zvuku dopadajícího předmětu alespoň usoudil. Sám se na postel pak usadil a složil hlavu do dlaní. Za necelé dva týdny jej čeká další prohlídka. Další z mnoha a mnoha prohlídek a vyšetření, kterých již za léta zažil nespočet, a každé z nich jen snižovalo pravděpodobnost uzdravení a zvyšovalo jeho bezmoc. Zvykl si, že nevidí nic než nekonečnou tmu, ale pokaždé, když zhasl drobný plamínek vyhlídky na vyléčení, cítil se hůř a trvalo dlouhé dny, než se z toho byl schopen vzpamatovat, postavit se a jít dál, čelit svému osudu nevidomého. Mrzelo ho, že neuvidí své rodiče spokojeně zestárnout, neuvidí svého nejlepšího přítele, ale nejhorší věcí bylo, že neuvidí toho, na kom mu začalo záležet v momentě, kdy mu otevřel dveře svého bytu a přijal jej pod svoji střechu.

Proč mu na Yoongim záleželo? Proč by ho mělo mrzet, že nikdy neuvidí jeho tvář? A nebude se ho moci dotknout... Bojuj, tak mu to řekl Hakyeon. Ale jak má bojovat bez vůle? Yoongi mluvil jen o Sunghyo. Ty tam byly rozhovory o práci, škole a o tom, jak se Yoongi má. A s tím, jak Yoongiho vztah s dívkou pokračoval a prohluboval se, tím více byl Jimin uzavřený do sebe.