12. kapitola - Flowers

5.8K 477 42
                                        


"Hej, Jimine," Hakyeon strčil do svého kamaráda loktem. Vypadal jako kamenná socha, když Hakyeon zastavil auto před nemocnicí a chystal se vystoupit. Jimin na něj nereagoval. "Jsi v pořádku?"

Blondýn zatřásl hlavou a usmál se.

"Jo, jen jsem se zamyslel," odpověděl a nahmatal kliku, aby si otevřel dveře. Sotva položil jednu nohu na tvrdý asfalt na parkovišti, Hakyeon už jej chytal v podpaží, aby mu pomohl. Chlapec protočil očima a snažil se vykroutit. "Zvládnu to," ujistil hnědovláska a obezřetnými kroky, a s Hakim po boku, dorazili bezpečně na recepci, kde se ohlásili, načež mohli vyjít do dvanáctého patra. Jeonghan na ně už čekal a ihned oba přijal.

"Ahoj, Jimine," zazubil se doktor a pokynul Hakyeonovi, aby se posadil. Dnes mohl zůstat během celého vyšetření s Jiminem, protože doktor byl ochoten je přijmout o víkendu.

"Dobrý den," kývl hlavou blondýn a opatrně se usadil na bílé, polstrované židli.

"Nebudu chodit kolem horké kaše," odkašlal si Jeonghan a otevřel si Jiminovu složku v počítači, "máme hodně práce a nemůžeme si dovolit zdržení. Během těch dvou týdnů, zaznamenal jsi nějaké zlepšení?"

Jimin se na chvíli zamyslel. Pár chvil s Yoongim dokázalo snadno zastínit veškeré momenty, kdy měl pocit, že vidí záblesk světla, prosvěcující tmu kolem. Nakonec kývl hlavou.

"Ano, občas jsem viděl poblikávající světlo z televize, ale jen večer."

"To je skvělé," usmál se doktor a ihned si tuto skutečnost zapsal, "viděl jsi ještě něco?"

"Hm," zabručel chlapec a nervózně podupával nohou, "ne, ani ne," odvětil poněkud zklamaně.

"Nevěš hlavu, všechno dobře dopadne. A neříkám to jen tak."

Jimin povytáhl obočí, Hakyeonova čelist povážlivě klesla, jakmile doktor vyřkl rozsudek.

"Myslím, že jakmile budeme hotovi se všemi testy, určíme, zdali půjde Jimin na operaci nebo ne. Ale něco mi říká, že je tu velká šance, že operace se zdaří," pronesl povzbudivě a s pořádnou dávkou nadšení Jeonghan.

Hakyeon nadšeně vypískl, Jimin naopak neměl slov. Nebyl si jistý. Jednu operaci už prodělal, v šestnácti letech, a pranic mu to nepomohlo. Ale Jeonghan mu dal důvod věřit, že to vyjde.

"Myslíte, že zas... uvidím?"

Doktor zavřel složku a skousl si ret.

"Nebudu lhát, Jimine. Je to složitá a náročná operace, jak pro chirurgy, tak pro pacienta. A rozhodně to nepůjde tak hladce, jak se může zdát. Ale ano, pokud vše půjde, jak má, znovu uvidíš. Ale nepředbíhejme. Všechno je teprve v začátcích. Můžeme jít?"

Chlapec kývl hlavou a vstal. Byl čas na další testy, které tvořily přípravu na operaci, a které zkoušely jeho připravenost.

*

"Hyung?" Jimin posedával v jídelně a učil se. Příští týden ho čeká test z biologie, a i když proti tomu předmětu nic neměl, z toho testu měl strach.

"Jo, je pozdě, promiň," omlouval se černovlásek přes telefon. Bylo skoro půl osmé večer, ale jeho den ještě zdaleka nekončil. "Jak to šlo u doktora?" optal se konverzačně, aby Jimina trochu rozmluvil. Podle chlapcova hlasu musel být unavený.

"Zatím mám pětašedesáti procentní šanci na uzdravení. Není to málo?" strachoval se. Yoongi se do mikrofonu zachechtal a blondýn uslyšel zašumění, které značilo, že byl Yoongi zřejmě venku a foukal vítr.

Blinded [Yoonmin, BTS CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat