Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

4. kapitola - Park Sunghyo

Konečně tu byl pátek. Ačkoli bylo teprve ráno, Jimin cítil jistou úlevu s blížícími se dny volna, které využije zřejmě k úklidu bytu a četbě. A zatímco polovičatě vnímal výklad učitele dějepisu, jehož nejdůležitější části si zapsal do počítače, neustále musel myslet na těch pár chvilek, které mohl trávit společně se svým spolubydlícím. Yoongi se zdál jako rozumný, mladý člověk, ale kdykoli s ním Jimin byl, cítil, jak z něj sálá napětí. Ne že by to nezažíval, ale nebylo to něco, na co by si chtěl zvykat.

"Děje se něco?" z přemýšlení jej vytrhl Hakyeonův tichý hlas. Horkým dechem jej pošimral na uchu a Jimin sebou překvapeně cukl.

"N-ne," hlas mladíkovi vyskočil o oktávu výš, čímž byl v podstatě usvědčen ze lži. Hakyeon se pobaveně ušklíbl. Kdyby se teď Jimin mohl vidět, určitě by se musel zasmát. Tmavé oči měl vypoulené a ústa pootevřená, vydechuje skrze ně vzduch.

"Žmouláš si ret," poznamenal hnědovlásek a sklonil se zpět nad sešit, aby mohl dokončit nedopsaný zápisek, "takže ti něco vrtá hlavou," jeho hlas byl doslova nasáklý zvědavostí a přesně to Jimin vyloženě nesnášel.

"Ah, to jsem tak průhledný?"

"Totálně." Zachechtal se Hakyeon.

"Cha Hakyeon, k tabuli!" učitelčin hlas rezonoval Jiminovi v hlavě ještě dlouho poté, co domluvila. Byl nepřirozeně vysoko posazený a přitom šustivý jako voskový papír. Nechtěl si ani představovat, jak by mohla vypadat. Někdy byl rád, že se na nějaké lidi nemusí dívat. Někdy.

*

Yoongiho prsty tančily po klávesnici, oči přikované k obrazovce a u úst měl mikrofon, do kterého mluvil vyrovnaným, znělým hlasem a instruoval muže na druhé straně, který akutně potřeboval obnovit internetové spojení. Zoufalství některých lidí bylo chvílemi přímo hmatatelné.

"Hej, Yoongi?" houkl Namjoon a černovlásek si stáhl sluchátka z uší, aby mohl věnovat Joonovi plnou pozornost.

"Jo?"

"Skočil bys na recepci? Sunghyo mi volala, že jí tam klekl počítač."

Yoongi se zamračil. Neměl ponětí, kdo Sunghyo byla, ale nakonec pokýval hlavou, vstal a jediné, co si s sebou vzal, byla mikina, kterou si přehodil přes ramena. Prošel dlouhou, udržovanou chodbou k výtahu a chvíli čekal, než se jeho dveře otevřou. Se zívnutím nastoupil a stiskl tlačítko přízemí, do kterého se dostal během pár vteřin.

Jakmile vyšel ven, všiml si doslova moře lidí, které v hale bylo. Byl skoro fascinovaný, že se tam tolik lidí vešlo. Zavrtěl hlavou a začal si razit cestu skrze muže v oblecích a dámy v kostýmcích. Jakmile dohlédl na recepci, zadrhl se mu dech v hrdle. Byla to tatáž dívka, která tu byla v den jeho příchodu. Všimla si ho a zamávala mu, nezapomínajíc na okouzlující úsměv, odhalující řadu dokonalých zubů. Yoongi k ní došel a usmál se také.

"Ahoj," usmála se hnědovláska a propálila Yoongiho pohledem. Měla zvýrazněné oči pomocí řasenky a stínů. Nepůsobilo to nijak přeplácaně. Naopak, bylo to velice vkusné a elegantní.

"Zdravím," oplatil černovlásek a kývl hlavou. Obešel recepci a posadil se na židli, kterou Sunghyo uvolnila. "Tak, co se vlastně stalo?"

Dívka si upravila vlasy, jako by už tak nebyly bezchybné, a naklonila se k Yoongimu blíž, čímž jej do nosu udeřila vůně sprchového mýdla s jemně vonícím parfémem. To byla Yoongiho oblíbená kombinace. Zuby pevně stiskl vnitřní stranu tváře a modlil se, aby nezčervenal jako rajče.

"Počítač se restartoval, ale systém nenaskočil," vysvětlila Sunghyo a opět se narovnala. Vypadalo to nevinně, ale skutečným důvodem bylo, prohlédnout si chlapce za počítačem pozorněji. Pokývala nad kvalitou jeho vlasů, bledou pokožkou a skousla si ret při pohledu na jeho ruce.