Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

15. kapitola - Final Straw

Vyzvánění mobilu vytrhlo Yoongiho ze spánku a on se pokoušel, se stále ještě slepenýma očima, nahmatat drobný přístroj, aby nevzbudil malé, rozechvělé klubíčko zabalené do deky vedle něj.

"Jestli to není vážné, přísahám, že tě zabiju, ať už jsi kdokoliv," zabručel ranním chraplákem černovlásek a s telefonem u ucha se posadil.

"Tohle je dost vážný," Hakyeonův hlas zněl i přes jeho zjevnou snahu pobaveně a určitě se chvílemi musel velmi snažit, aby se nerozesmál. "Poslyš, nemůžu dneska vézt Chima do nemocnice. Jedeme za rodinou do Busanu. Nemůžu se z toho vykroutit, dokonce i na školu jsem se snažil vymlouvat," vysvětlil beze spěchu Hakyeon a nechal Yoongimu čas na to, aby celou informaci vstřebal.

"... huh?" broukl černovlásek nechápavě.

"Jimin. Do nemocnice. Vezmeš ho tam místo mě," hnědovlásek se do mikrofonu zahihňal, ale jinak mlčel.

"Ah, jo, dobře. V kolik? Fajn, v devět. Měj se," mobil odložil na noční stolek a prohrábl si vlasy. Otočil se, aby zkontroloval spícího mladíka, kterého hovor očividně ze spánku nijak nevyrušil a spal dál, jako když ho do vody hodí. Yoongi mu trochu záviděl. Touhle dobou by měl většinou půlnoc.

Zatímco se neslyšně protahoval a vstával z postele, přetáhl si přes hlavu triko a s telefonem v ruce se odebral do koupelny, kde si jen spěšně vyčistil zuby a opláchl obličej mýdlem a vlažnou vodou. Na sprchu měl ještě nějaký ten čas.

Na mobilu vyhledal Namjoonovo číslo a nechal jej na hlasitý odposlech, aby měl volné ruce při přípravě snídaně.

"O co jde?"

Yoongi si odkašlal, aby si pročistil hrdlo, než začne mluvit.

"Joone, vím, že se to teď moc nehodí," pronesl a natáhl se pro hladkou mouku, "ale potřeboval bych teď chvíli volna," dodal a do misky nasypal potřebné množství mouky, špetku soli a vše spojoval s pomocí hrnku vody.

"Cože?" Namjoon zněl velice překvapeně, až to překvapilo i Yoongiho, který právě krájel jarní cibulku, aby ji mohl osmahnout na pánvi. "Yoongi, děje se něco?"

Černovlásek se instinktivně přikrčil nad položenou otázkou. Usilovně přemýšlel, jakou polopravdu Namjoonovi poskytnout, ale po ránu ho napadala jen myšlenka toho, že se vrátí do postele za Jiminem. Pousmál se a pokračoval v přípravě snídaně. Těsto vlil do pánve, na které se kousky cibulky krásně zbarvily dozlatova, a rychle strčil hlavu do lednice, aby z ní vylovil vejce, které bude moci rozšlehat.

"Můj spolubydlící musí do nemocnice. Musím ho tam vzít."

Namjoon, který seděl za svým počítačem, se zamračil a otočil se od svítící obrazovky před očima bokem.

"A na to potřebuješ týden volna?" povytáhl obočí nechápavě.

Proč jen se musí ptát na detaily?, zaklel v duchu černovlásek. Vejce přidal do směsi na pánvi a měl tedy chvíli čas, než ztuhne a on ji bude moct otočit.

"Jo, mimochodem. Co jste si se Sunghyo udělali? Copak je shnilého v království skřítků?" škádlil jej Namjoon. Černovlásek si uraženě odfrkl.

"Říkal jsem ti, že nejsem tak malý," pohledem zkontroloval chodbu, jestli nezahlédne Jimina, ale zdálo se, že stále ještě spí. "Prostě nám to neklape. Proč?"

"Přišel jsem do práce a ona se tvářila, jako by chtěla někoho zabít. A taky říkala něco o nějakým Jiminovi. Podvádí tě?" zeptal se přímo Namjoon.