Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

5. kapitola - Keeping Distance

Dny se přelily v týdny. S Yoongim Jiminovi čas utíkal rychleji a z důvodu, který nebyl jemu samotnému znám, ho to těšilo. Byla škoda, že Yoongi trávil ve své práci drtivou většinu času a do bytu se vlastně chodil jen navečeřet a prospat. Přesto se během těch pár dní našly chvilky, kdy oba seděli u televize, Jimin předstíral, že se dívá taktéž a přitom si povídal se starším mužem.

Blondýn si navíc také zamiloval Yoongiho příjemnou vůni, která mu připomínala les. Voněl po jehličí, pryskyřici, trávě s kapkou rosy a sem tam se na povrch prodraly i jemné, svěží vůně květin. Pokaždé, když se tmavovlásek pohnul, vůně ještě zesílila a Jimin se musel hlídat, aby ji zprudka nenasál a udržel tak déle v paměti.

A to, co si nemohl vynachválit, byly letmé doteky, které mu byly sem tam věnovány. Když Yoongi potřeboval, jemně do Jimina šťouchl, nebo jej něžně odstrčil, aby Jiminovi nešlápl na nohy. Byla to drobná, roztomilá gesta a Jimin z nich byl u vytržení. Vždy se roztřásl, husí kůže polila celé jeho tělo a hlava se mu zatočila jako na kolotoči. Kdyby měl odvahu, a především jistotu, že Yoongi to cítí stejně, neváhal by si říct o víc. Takhle ale jen musel veškerou pozornost přijímat, nikoli dávat.

"Ahoj!" houkl dostatečně nahlas, aby jej zaslechl Yoongi, přicházející z práce. "Nejdeš brzy? Kolik je hodin?" podivil se Jimin a mravenčími krůčky přešel ke stolu, aby mohl zaklapnout notebook.

"Pět večer," v kuchyni se objevil Yoongi. Z ramen si právě stahoval černou mikinu, odhaluje tak přiléhavé tričko bílé barvy, zpod kterého trčely nohavice barvy khaki, obepínající jeho hubené nohy. Když uviděl Jimina, usmál se a krátce mu pocuchal husté, blonďaté vlasy, čímž okamžitě rozvířil těžkou vůni konvalinek. Jimin měl na sobě opět volný pletený svetřík, čímž sice opticky protáhl svou postavu, ale zvýraznil tak svou drobnost. Bílé tepláky navíc způsobily, že se zdál ještě křehčí, než obvykle.

"Skončil jsi brzy," usmál se Jimin kouzelně a vrátil se do kuchyně. "Dáš si večeři?" zeptal se rozněžněle. Tón chlapcova hlasu Yoongiho překvapil a povytáhl tmavé obočí do tázavého oblouku.

"Ano, prosím," zamumlal kapku nejistě tmavovlásek a rychle si nabral porci, do které se pustil ještě za chůze do obývacího pokoje. Ze stolku stáhl ovladač a zapnul televizi, kde momentálně dávali zahraniční film. Yoongiho angličtina byla bídná, ale korejský dabing se pro americké filmy zkrátka nehodil, tudíž by se raději přiklonil pouze k titulkům a originálnímu znění. Do úst si vložil další sousto a spokojeně přežvykoval, vychutnávaje si chuť masa. Tohle musel Jiminovi uznat - přesně věděl, jak které jídlo okořenit, aby všechny chutě dokonale vynikly.

"Díky, Jimine," pochvaloval si Yoongi, když se Jimin vrátil z kuchyně, kam byl odnést nádobí od večeře.

"Nemáš za co," pousmál se Jimin, zabodávaje pohled na gauč a jen těsně při svém pokusu minul Yoongiho stehna, tudíž se opět díval na objekt, nikoli na osobu.

"Máš talent," dodal Yoongi, jakmile si blondýn přisedl a zvedl nohy na gauč, choule se tak do rozkošného klubíčka. Černovlásek si nervózně odkašlal a začal se kolem sebe nejistě rozhlížet, očima těkal po celičkém prostoru. Měl bych se ho vůbec ptát?, zauvažoval krátce, a začal si v hlavě porovnávat všechna pro a proti. Nakonec však zvítězila pozitiva, která z toho pro něj mohou v budoucnu plynout. Otočil se na mlčenlivého chlapce a odkašlal si, aby získal jeho pozornost.

"Jak mám říct dívce, že ji chci pozvat na večeři?"

*

- téhož dne, Soul, sídlo firmy Samsung, 14:37 -