Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

13. kapitola - Take It Off

"Copak je to?" zamumlal tázavě Yoongi. Ležel na posteli a Sunghyina hlava spočívala na jeho hrudi. Oba spokojeně oddechovali, právě probuzení a čilí.

"Jen taková hloupost," kuňkla hnědovláska, zatímco si v ruce pohrávala s malým pleteným náramkem, na němž se ze strany na stranu pohupoval přívěsek ve tvaru slona. Uvnitř malé kovové ozdoby byla umístěna kulička a náramek tak roztomile chrastil a cinkal.

"Nic od tebe není hloupost," ujistil Sunghyo Yoongi a políbil ji do vlasů, pak natáhl ruku a nechal si náramek zapnout. "Děkuju, zlato," broukl a se zamručením vstal z postele.

"Půjdu nám udělat snídani," řekl a přes hlavu si přetáhl tričko, "máš nějaké speciální přání?"

Sunghyo se protáhla a kousla se do rtu.

"Co jen ovocnou mísu?"

Chlapec pokýval hlavou, kolenem se opřel o matraci a krátce přiložil své rty na dívčino čelo.

"Bezva nápad," načež tiše vyšel na chodbu. Myslel, že Jimin bude během vlastního volna spát déle, ale blondýn byl ranní ptáče. Stál u kuchyňského pultu a chystal si snídani.

Yoongi se za něj tiše přikradl a v nestřeženém okamžiku mu prohrábl už tak rozcuchané, světlé vlasy. Zařinčení, které tento zdánlivě nevinný pohyb doprovázelo, donutilo Jiminovu krev v žilách ztuhnout v krystalky a celé jeho tělo se náhle přestalo pohybovat.

"C-Co to bylo?" zašeptal slaboučce.

"Náramek," odpověděl s pokrčením ramen Yoongi a začal se ochomýtat kolem, aby si opatřil suroviny na přípravu litého těsta na palačinky. Když se pohledem vrátil k chlapcově tváři, zalekl se jeho bledosti. "Je ti dobře?" sotva se dotkl jeho vlasů, Jimin se po něm ohnal. "Sakra!" ujelo černovláskovi. "Co to do tebe vjelo?"

On si to neuvědomuje, Jimin zavřel oči. Bylo mu do breku. Ta zmije, byla myšlenka, která se mu mihla hlavou, než opustil místnost a snažil se co nejrychleji dostat do pokoje.

Yoongi okamžitě běžel za ním.

"Tak stůj přece!" houkl starší z mužů a taktak se vyhnul zavírajícím se dveřím, do kterých pohotově strčil dlaní, aby je zastavil a otevřel. Jimin jej nevnímal, zalezl si do postele a schoulil se do třesoucího se klubíčka, kolíbal se ze strany na stranu a snažil se nedat najevo, jak moc mizerně mu je. Jedna slza si ale přeci jen našla cestu ven a kutálela se po jeho tváři. Yoongi se na něj nechápavě díval a váhavě se posadil vedle něj.

"Je mi fajn," řekl Jimin co nejpevnějším hlasem.

"A proto pláčeš?" Yoongi opatrně uchopil chlapcovu tvář, ale ten se mu po chvíli vytrhl. Oči, lesknoucí se slzami, měl zabodnuté kdesi na tmavozelené dece.

"Jen jsem... si na něco vzpomněl. Jsem v pořádku."

Když Yoongi odešel, ačkoli velice nerad nechával chlapce o samotě v takové náladě, nahmatal Jimin na nočním stolku svůj telefon a nacvičenými pohyby vytočil Hakyeona.

"Jo?" chraplavý hlas prozrazoval, že Hakyeon se musel zřejmě před chvílí probudit.

"Haki... o-ona-"

Jakmile hnědovlásek zaslechl zajíknutí, zapomněl na to, jak moc by si zas rád lehl do peřin.

"Co ti ta potvora provedla?!" zahřměl rozčileně a dle šumu Jimin odhadoval, že se Hakyeon právě vysoukal z postele.

"Koupila mu náramek,"

"Huh? Náramek?" zarazil se Hakyeon. "To tě tak rozhodil nějakej blbej nár-"