Blinded [Yoonmin, BTS CZ]

11. kapitola - The story of my life

Než se Yoongi od Jimina odtáhl, přejel mu dlaní po stehně. Pak se mrknutím oka přesunul na druhý konec gauče.

"Chime?" houkl mužský hlas z chodby, ale oslovený nijak nereagoval. Stále se snažil vstřebat předchozí okamžiky, kdy téměř cítil chlapcovy rty na svých. Když na tom gauči nehnutě ležel a neodpovídal, Yoongi vstal a vrhl pohledem na Hakyeona, ukazuje palcem dozadu, k obývacímu pokoji. On sám se musel zavřít ve svém, aby se pokusil z hlavy dostat všechny myšlenky, které se Jimina týkaly ve chvíli, kdy na něm ležel a chtěl ho políbit. Asi začínám bláznit, zasmál se sám sobě a hodil sebou na postel.

Hakyeon mezitím došel do obýváku, kde našel Jimina, škrábajícího se do sedu. Měl rozcuchané vlasy a roztomilé ruměnce na tvářích.

"Dával sis šlofíka? To se ti nepodobá," zachechtal se Hakyeon a posadil se vedle něj, přehazuje ruku přes opěradlo.

"Uh, jo," řekl Jimin a naoko se začal protahovat. Hakyeon vyvalil oči.

"Co tady vůbec dělal Yoongi?"
Jimin se zarazil a začal si nervózně třít paži.
"Chime?" oslovil mladíka, přičemž mhouřil oči. Blondýn se zavrtěl a začal se usmívat od ucha k uchu. Ačkoli to přišlo Hakyeonovi naprosto rozkošné, na jeho otázku se Jimin zdráhal odpovědět.
"Máš v plánu mi na to něco říct? Nebo to z tebe budu muset dostat násilím?"
Jimin pohotově zavrtěl hlavou, ale na to už bylo pozdě. Hakyeon se na něj vrhl a hbitými prsty jej začal lechtat na bocích. Jimin měl pevně zavřené oči a snažil se chlapce odstrčit, ale Hakyeon měl příliš velkou sílu a navíc se smál tak moc, že jej zrazovaly snad všechny svaly krom těch břišních, které se stahovaly a zase uvolňovaly, čímž jen podporovaly Jiminův záchvat smíchu.

"Do-dobře! Povím ti to!" zaprosil Jimin a jakmile byl opět volný, zhluboka se nadechl a chytil se za obě tváře, skrývaje tak ruměnce. "Yoongi," promluvil po chvíli ticha, "mi dovolil si ho prohlédnout."

Hakyeonovi spadla čelist.

Po dlouhé odmlce se zmohl jen na překvapené: "Wow," zavrtěl hlavou. "Viděl jsi ho?" ujišťoval se Haki.

"Jo," kuňkl s úsměvem Jimin a chvíli šmátral po Hakyeonově ruce, než ji našel a stiskl. Byl šťastný. Byl velice šťastný. "Bylo to úplně jiné, než jsem čekal," dodal klidně a tlumeně se zachichotal.

"Jiné?" nakrčil hnědovlásek obočí a koutek úst mu vystřelil vzhůru. Jimin byl legrační. "Nedivím se ti."

"Ne?" podivil se blondýn, třeště své veliké obdélníkové oči.

"Ne-e," potvrdil mu Hakyeon, ale pak přivřel oči do tenkých škvírek. "Tedy pokud jsi mi nekecal a vážně se ti líbí," oba kluci se po té větě zasmáli, jenomže Hakyeon to myslel vážně. "Líbí se ti? I když je s mrchou?"

"I tak, ano," Jimin rozhodně pokýval hlavou.

"A důvod, proč jsi ležel na gauči?"
Jimin sklopil hlavu a očima kmital na zemi sem a tam, aniž se zastavil na jediném místě déle než na zlomek sekundy.

"Bylo to tak zvláštní," pokrčil rameny, ve tváři zasněný výraz, "prostě mě chytil za bok, tady," broukl, a prsty přitiskl na místo, kde i teď cítil Yoongiho pevný a zároveň nějakým způsobem něžný dotek. "Zničehonic mě tam prostě chytil a povalil mě pod sebe. Přísahal bych, že jsem cítil jeho dech na tváři. Myslíš, že mě chtěl... to?"

"Znási-"

"Proboha, Haki!" zděsil se Jimin a na čtvrtý pokus praštil Hakyeona přes rameno.

"Dělám si srandu!" bránil se hnědovlásek. "Možná jo," přikývl čímž odpověděl na Jiminovu předchozí otázku, "a kdybych neotevřel dveře, asi by se to i stalo."
Jimin broukl v souhlas a poslední detail, ono škádlivé pohlazení, které mu Yoongi ještě věnoval, si nechal pro sebe.