"Bože, jsem tak nervózní," vydechl hlasem protkaným nervozitou Jimin a celý se třásl, od hlavy až k patě. Yoongi ho chytil za ramena, aby jej zklidnil.
"Nevrť sebou," rozkázal se smíchem a ukazovákem zatlačil na chlapcovu bradu, aby si jej natočil čelem k sobě, "leda bys chtěl, abych tě znovu píchl do oka," zamumlal a znovu se plně soustředil na práci. Jimin seděl na umyvadle, usmíval se a netrpělivě poklepával prsty o jeho okraj. Celou noc nespal a dokonce ho začalo bolet břicho, kvůli čemuž se ani nemohl nasnídat.
"Celý poslední měsíc jsi skládal zkoušky, které už máš za sebou," Yoongi protočil očima, odložil tužku a natáhl se pro lak, kterýmž Jiminovy světlé vlasy zafixoval, "a teď jsi nervózní z toho, že dostaneš kus papíru?"
Blondýn zahoupal nohama, sklonil hlavu a do tváří se mu vlila červeň.
"Vážně tam nebudeš?" zeptal se smutně, seskakuje na pevnou zem. Černovlásek si jej přitáhl za boky k sobě a políbil jej na čelo.
"Taky mě to mrzí, ale práce je práce."
S Jiminem na sebe poslední týdny skoro neměli čas. Černovlásek se začal v práci konečně činit, až to překvapilo i Namjoona, a Jimin se s Hakyeonem učil na zkoušky. A to tak intenzivně, že kdyby k nim měl jít Yoongi, zvládl by je taky. Dokázal by jejich zápisky odvykládat i pozpátku, nemluvě o tom, že musel mladíka den co den zkoušet z různých maturitních předmětů, což byl v podstatě veškerý čas, který spolu strávili.
"Tak co? Můžeme jít?" do koupelny vtrhl Hakyeon, nastrojený v uniformě a snad ještě nervóznější než Jimin. Yoongi si jej přeměřil pohledem a odkašlal si, aby si získal jeho pozornost.
"Nechceš, abych řídil?"
Hnědovlásek si založil ruce na prsou, našpulil rty a povytáhl obočí do tázavého oblouku.
"Já jen, že jste oba tak vyklepaní. Nerad bych, aby se Jiminovi něco stalo."
"Aha," štěkl Hakyeon a pohodil krátkými vlasy, "a kdyby se stalo něco mně, tak ti je to fuk?"
Yoongi se uvolněně usmál, objal pobaveného blondýna kolem ramen, a když procházel kolem Hakyeona ven z koupelny, bleskl po něm tmavýma očima.
"Naprosto," řekl pevným hlasem a štrádoval si to spolu s chlapcem po boku ven z bytu.
Slunce bylo venku sotva pár hodin, ale už teď bylo příšerné dusno a teplo, které Yoongi neměl rád. Z náprsní kapsy černého saka si vytáhl sluneční brýle a nasadil si je na nos. Otevřel blondýnovi dveře a počkal, dokud se neposadí.
"Tady," hodil po něm hnědovlásek klíčky, které Yoongi pohotově zachytil a nasedl za volant. Jako řidič si počínal velice profesionálně a s ledovým klidem se přidal do hustého ranního provozu. Ulice byly plné studentů, kteří s úsměvem mířili do svých škol, a také muži a ženy, všichni spěchající do práce.
Na křižovatce naskočila červená, Yoongi tedy zastavil a ve volné chvilce odstranil ruku z řadící páky a stiskl Jiminovo stehno. Chlapec sebou překvapeně cukl a podíval se vedle sebe. Usmál se a Yoongiho dlaň překryl vlastní.
"Pořád máš nervy na pochodu?"
Jimin se otázce zasmál a vyplázl jazyk v domnění, že se dívá přímo na černovláska.
"Už je to lepší," řekl chlapec nakonec, až si svá slova promyslel. Yoongi se sklonil a na chvíli přitiskl svá ústa na chlapcova, oba zcela nevědomí toho, že je ze zadního sedadla sleduje Hakyeon, který se na Jimina zářivě zubil.

ČTEŠ
Blinded [Yoonmin, BTS CZ]
Fanfiction"Možná, že nic nevidím, Yoongi," pronesl mírným tónem blond chlapec, "ale ten, kdo je tu slepý... to nejsem já." * Vlasy zářící jako paprsky slunce, tváře rdící se studem, rty jako růžové okvětní plátky, avšak oči jako oceán hořkého oceánu bez jiskr...