"Maličký," Yoongi se i přes tmu v pokoji dostal k posteli, na které leželo třesoucí se klubíčko. Sotva jej Yoongi pohladil po rameni, ucítil silný třas způsobený tlumenými vzlyky, které se Jimin marně pokoušel dusit v měkkém polštáři, ve kterém měl zabořený obličej. Černovlásek si povzdychl, nadzvedl tenkou deku a přitiskl se na chlapcova záda, objímaje jej kolem pasu. Mlčky se k němu tulil a líbal jej od krku po rameno, kam jen ze své momentální polohy dosáhl. Palcem vytvářel na blondýnově pasu, jež byl odhalen díky vyhrnutému tričku, uklidňující obrazce v podobě kruhů a osmiček.
"Myslíš, že jsem... nikdo?"
Yoongi trpce zavřel oči a přitáhl si chlapce ještě blíž k sobě, tak, jak jen mu to bylo umožněno.
"Teď jsi moje všechno. S ní si už nelam hlavu. Je pryč," špitl do jeho ucha. Jimin nahmatal Yoongiho ruku a hlavu otočil dozadu, jeho směrem.
"Nenechá to tak,"
"Možná ne, možná ano. To mi je teď jedno. Byl jsem idiot, že jsem s ní vůbec začal," mručel si pro sebe Yoongi, sypaje si popel na hlavu. Jimin se zasmál tak tiše, že to vyznělo spíše jen jako pobavené zabublání kdesi v hrdle. "Pamatuješ si, jak jsem ti při večeři utíral pusu? Bylo to jen chvíli po tom, co jsem se přistěhoval."
"Ano, proč?"
"Bylo to zvláštní. Skoro jsem se tě nedotkl, ale dostal jsem takovou ránu, že mě to posadilo zpátky na zadek. Bylo to jako blesk. A hned na to jsem ti pak dělal ty stíny,"
"Bodl jsi mě do oka," postěžoval si na oko uraženě Jimin a otočil se, aby se mohl zabořit do Yoongiho hrudi. Z blond vlasů unikala známá vůně konvalinek, růží a trávy, na kterou se Yoongi stal pomalu závislým.
"Za to se ti moc omlouvám," zahučel do Jiminových vlasů provinilec a několikrát ho do nich políbil. Pak jej během zlomku vteřiny popadl za zápěstí, přetočil se nad chlapce a uvěznil mu obě ruce nad hlavou. Nedržel jej však v této pozici dlouho a rukama brzy sjel na jeho pas, který se jal lehce masírovat. "Tohle mi taky něco připomíná."
Jimin se začal váhavě zvedat na lokty. Se zakloněnou hlavou, přimhouřenýma očima, skousnutým rtem a lehce rozčepýřenými zlatými vlasy vypadal božsky. Yoongimu zacukalo v rozkroku, ale byl odhodlaný všechny takové reakce potlačovat. Měli čas.
"Ale to tys mě povalil pod sebe, hyung."
Černovláskovi se znovu před očima přehrála ona krátká scéna, kdy myslel, že chlapce políbí. Možná si to neměl nechávat na později a skutečně to udělat, i kdyby je u toho měl Hakyeon vidět.
"V ten moment jsem nad ničím nepřemýšlel, úplně jsi mě dováděl k šílenství," vydechl zastřeně a lehce se do chlapcova těla opřel, díky čemuž žuchl zpět do matrace a Yoongi na něj. Jimin z úst vypustil onen vzdech, který byl až podezřele podobný tomu, který udělal při podobné příležitosti.
Když jej Yoongi políbil, byl odhodlaný polibek prohloubit a dát si na něm pořádně záležet. Chvíli Jimina jen zkoušel, mezi polibky občas přejel špičkou jazyka přes jeho měkké rty a vyčkával, dokud se Jimin neuvolní. Když pootevřel pusu, jejich jazyky si už k sobě našly cestu samy. Ústa do sebe zapadala, jako by pro sebe byla stvořená a každý dotek, kontakt, to všechno se zdálo být zcela přirozené. Jakmile Yoongi začal putovat přes hranu blondýnovy ostře řezané čelisti, byly všechny chmury zažehnány a Jimin byl zcela oddán slasti, která mu byla nabídnuta, vnímaje ji plnými doušky. Yoongiho odměnou za jeho péči mu byly steny a tiché vzdychání, prsty zabořené hluboko do masa na jeho ramenou a pevně omotané nohy kolem pasu.
ČTEŠ
Blinded [Yoonmin, BTS CZ]
Fiksi Penggemar"Možná, že nic nevidím, Yoongi," pronesl mírným tónem blond chlapec, "ale ten, kdo je tu slepý... to nejsem já." * Vlasy zářící jako paprsky slunce, tváře rdící se studem, rty jako růžové okvětní plátky, avšak oči jako oceán hořkého oceánu bez jiskr...