Královský příběh

2. kapitola

 Cesta ubíhala celkem rychle. Trvalo jen pár hodin než před sebou viděli krásný zámek, kde žili strýc, teta a sestřenice se svým manželem, kterým již brzy měla být předaná vláda nad celým královstvím. Zámek se nacházel u překrásné zahrady, která sice byla menší než ta jejich, ale mnohem krásnější. V zahradě byly snad všechny druhy růží, které Heather milovala.

Najednou princezna uslyšela hlasité zvolání. „Rose, Rose!" Rozléhalo se přes celou zahradu. Nečekala až jí lokaj otevře dveře a utíkla Heather naproti. Když k sobě přiběhly po dlouhé době se objaly. Za chvíli za nimi přiběhl i Heatřin manžel a krátce Heather vyhuboval, že by běhat neměla, ale bylo viděl, že má o ni jen a jen strach. Heather Rose často psala dopisy, ve kterých vyprávěla o svém manželovi, jak ji splní všechno, co ji na očích vidí.

Pak přišla i matka s tetou, které si vykládaly o róbách co mají na ples a také o svých krásných dcerách. Otec se strýcem šli pár kroků za nimi. Potom se Rose přivítala s tetou a strýcem. „ Drahoušku, ty jsi ale vyrostla za ty dva roky. Je z tebe opravdu krásná dívka," poznamenala teta a matka jen přikyvovala. Pak se Rose Heather chytila za ruku a zavedla ji do zámku. Došly k velkým bílým dveřím, které se po zaklepání otevřely. Vstoupily do obrovského tanečního sálu, který už byl nazdoben na zítřejší ples, jen tu a tam proběhla nějaká služka. „Rose, děje se něco?" Zeptala se Heather. Rose si až potom uvědomila, že celou dobu mlčela. „Ne, nic se neděje drahá Heather jen, moc se na ples těším. Chtěla bych se také tak moc zamilovat jako ty." Potom ji Heather zase chytila za ruku a odvedla ji do další místnosti. „Tak tohle je tvůj pokoj," řekla Heather když otevírala dveře do světle modře vymalované místnosti. „Je to tu nádherné," odpověděla užasle Rose. „Nechám tě vybalit a uvidíme se na večeři," oznámila ještě Heather, ale to už se z chodby ozýval klapot jejích podpadků.

Rose si nejprve pořádně prohlédla pokoj. Uprostřed pokoje byla obrovská postel s béžovým povlečením a několika menšími světle modrými polštářkami, které krásně ladily se stěnou pokoje. Pár metrů od postele byl malý stoleček se zrcadlem podobný, jako měla doma. Pak si vybalila všechny šaty na postel. Šaty postupně brala a ukládala do skříně. Své nové šaty nechala na konec. Vzala je do ruky, přiložila k sobě a popošla k zrcadlu. Šťastně povzdycha a nechala se unášet představou o svém budoucím manželovi. Z myšlenek ji vytrhlo až zaťukání na dveře. „ Paní omlouvám se, že ruším, ale večeře už je na stole," řekla potichounku služka. Rose jen přikývla vzala nové, tmavě modré šaty a vložila je k ostatním šatům do skříně. Nadzvihla šaty a pospíchala po schodech na večeři.

Když vstoupila do místnosti krátce mávla na Heather a šla si sednout na své místo u stolu. Po příchodu všech hostů začali kuchtíci a sloužící nosit na stůl. Když už každý měl před sebou jídlo, král se postavil, vzal sklenici do ruky a pozdvihl ji. Všichni přítomní se postavili. Po králově proneseném přípitku všichni pozdvihli sklenice a napili se výborného vína.

U večeře se Rose moc dlouho nezdržela. Po jídle se omluvila a šla do svého pokoje. Chtěla se na nadcházející den pořádně vyspat, aby na plese mohla zůstat až do konce. Chvíli před tím než usnula přišla za ní matka, políbila ji na čelo a popřála dobrou noc. Rose se pousmála a okamžitě usnula.

„Smím prosit krásná slečno?" Přikývla jsem. Neznámý mě vzal do kola mezi ostatní tanečníky. Jednou rukou si mě přitáhl k sobě a druhou chytil mojí ruku. Hudba začala hrát a nechala jsem se jí unášet. Vždyť mě nic nechybělo. Po chvíli jsem se onoho neznámého konečně odvážila zeptat. „Omlouvám se, ale jaké je vaše jméno pane?" „ Jsem lord Ed....." Poslední písmena se mi rozplynula a vše se najednou ztratilo.

Najednou jsem se objevila po boku onoho muže na zahradě. Všude voněly překrásné růže. Lord mě chytil za ruku a dovedl k houpačce. Lehce jsem se na ni posadila. Neznámý mě začal houpat. Po chvíli jsem se zastavila a otočila hlavu. Byla jsem jen pár centimetrů od jeho úst. Chtěla jsem ho políbit, ale lord se mi opět rozplynul.

Teď stála v místnosti jen s ním. Ocitla jsem se v místnosti s obrovskými bílými dveřmi a okny. Byli tam jen oni dva. Postavila jsem se k oknu a dívala se do zahrady. Pak jsem se otočila a tam už klečel on a držel v ruce prsten. „Rosalindo Emilie Aurelie z Grailly, vzala by sis mě za muže?"