Když už komorník všechny představil, král se postavil a popřál všem hostům krásný ples. Pak sálem zaznělo pár tónu a za chvíli už několik tanečníků tančilo uprostřed. Rose chvíli stála a pozorovala dění okolo sebe. „Smím prosit," uslyšela za sebou z...
Dnes je to přesně čtyři roky, co se narodila Charlotka, pomyslela si Rose když se chladnou chodbou vydala nasnídat.
Jakmile vstoupila do místnosti zrak ji spočinul na vrásčité tváři jejího manžela. Jen se jemně uklonila a za klapotu jejích podpatků se vypravila ke svému místu u stolu.
Když bylo po snídani a Rose měla konečně chvíli pro sebe, rozhodla se napsat své dcerušce krátký dopis. Ze stolu vytáhla čistý papír, uchopila brk a začala psát. Byla tak ráda, že je její dcerka v bezpečí a krátce zavzpomínala na to, co se stalo přesně před čtyř lety. ........
,,Kde je Charlotta? " Zaburácel silný Edwardův hlas. ,,Ptám se, kde je?" Rose neodpovídala. Tu k ní přišel a silnou rukou ji stiskl její paži. V jeho obličeji se odrážel veliký hněv, který co nevidět spočine na její hlavu.
Rose se musela rozhodnout. I přes to, že ji lež byla vždycky cizí, dnes se musela rozhodnout bránit svoji dcerku. ,,Můj pane," odpověděla slabounkým hlasem ,,opravdu nevím, kde je!" Edward se na ni podíval a chvíli, jakoby přemýšlel, zda ji bude věřit. Pak stisk povolil, dveře se otevřely, a pak zase zpět s rachotem zavřely. Byl pryč.....
Ještě pár týdnů a měsíců se pokoušel "ztracenou" Charlotte najít. I Rose musela hrát pár měsíců nešťastnou matku, která přišla o dítě. Avšak její smutek byl určitě alespoň z poloviny opravdový. Představa, že Charlotku tak dlouho neuvidí byla hrozná. ........
Dopis dopsala a vložila jej do stolu, teď jen bude muset čekat na vhodnou příležitost, kdy dopis dcerušce poslat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
