Královský příběh

28. kapitola

  ,,Charlotko zlatíčko pojď za maminkou." V tu chvíli se malá princezna v šatičkách modrých jako obloha rozběhla za svojí maminkou. Ta si ji vzala do náručí a do zlatavých vlásků ji jemně políbila. Pak svoji dcerušku znovu postavila na zem. Sama si nadzvedla bohatě zdobené šaty a posadila se do měkké trávy. ,,Charlotko" uslyšela silný mužský hlas, který vycházel zpoza keře. V tu chvíli se Charlotka rozběhla za tím hlasem. Když byla asi v půli cestě z ničeho nic upadla a bez hnutí ležela na zemi. Její matka se okamžitě zvedla a utíkala za svojí holčičkou. Přiběhla k ní a klekla si. Zkusila jí, jestli bije srdce. Nic neslyšela. V tu chvíli propukla v hlasitý pláč. Její malé tělíčko si vzala na klín a svojí hlavu položila na tu Charlotinu. Teprve teď onen muž vyšel a vydal se svižným krokem k Rose. Chytil ji kolem ramen. 

Tento sen Rose pronásledoval několikátý den. Stále však nevěděla, co znamená. 

Sluneční paprsky ji už šimraly na tváři. Pomalu otevřela oči, protáhla se a vstala. Sen, který se ji zdával několikátý den stále nepochopila. Posadila se na židli ke stolku se zrcadlem a začala si rozčesávat své dlouhé vlasy.

V zrcadle najednou uviděla prudký pokles kliky a vzápětí do jejího pokoje vtrhla služka Ema. ,,Výsosti!" vykřikla. Ani se neuklonila a podávala jí dopis. Rose ho netrpělivě otevřela a četla. 

 Má drahá Rose je to už měsíc co na naše království padla epidemie černých neštovic. Zatím jsme informováni, že už dva tisíce lidí z našeho království zemřelo.  Musím ti s obrovskou lítostí sdělit, že Charlotka se také nakazila. Lékař už nám potvrdil, že se opravdu nakazila černými neštovicemi. Prosím Tě aby jsi co nejdříve přijela.

                                                                                                                        tvá sestřenice Heather

Rose se strašně vylekala. Její malá holčička je nakažená? Okamžitě si vzpomněla na svůj sen. 

Okamžitě vstala a šla si nabalit nějaké věci. Na služku ještě křikla aby řekla kočímu ať připraví kočár. 

Do patnácti minut už na nádvoří nasedala do kočáru. Když nasedla uslyšela hlasitý křik svého manžela, který stál v okně své pracovny. Ale to už kočí práskl bičem a kočár se rozjel...

Moc se omlouvám za moji dlouhou neaktivitu. Doufám, že se další kapitolka alespoň trošku líbila.. A budu se snažit co nejdříve přidat další, abych vás moc nenapínala.