Královský příběh

25. kapitola

...a před nimi se tyčil nádherný Zimní zámek. Přímo zářil ve sněhové vánici. Nádherná vysoká věž, na které právě odbíjela půlnoc.

Dlouhou temnou chodbou se ozýval jen klapot jejích podpatků. Na cestu si svítili pouze svícnem. V Rosině náručí sladce oddychovala malá Charlottka.

Když prošly několika chodbami vstoupily do malé místnosti. Byla osvícena několika svícny, ale i přesto v ní bylo šero. Rose uviděla siluetu, která se k ní přiblížila. Teprve teď rozeznala, že je to Heather. Objala ji, ale jen jemně, aby nepřerušila spánek své sladké dcerušky.

Pak Heather vzala svícen a přesunuly se do vedlejší místnosti. Tam čekalo i několik služek a i Heatřin manžel. Bylo tu i několik mužů, kteří ještě donášeli pár věcí. I přes šero šlo rozeznat, že pokojíček byl vymalován růžovou barvou. Kousek od nich se nacházela malá kolébka se saténovými nebesy. V ní byla položena maličká proužkovaná peřinka a k ní i naducaný polštářek. Nedaleko kolébky bylo i několik sněhově bílých skříněk. Rose ohromeně vydechla nad tou nádherou. ,,To je teď tvůj pokojíček Charlottko." Zamumlala tiše ke své sladké dcerušce. ,,Děkuji ti Haether, jsi poklad!" Vydechla směrem ke své sestřenici. ,,Nemáš vůbec zač."

Rose se nahrnuly slzy do očí. Bude ji tolik chybět.

Pak ji jen do vlásků dala polibek. A podala ji Heather, která ji opatrně položila do její nové postýlky.

,,Má paní, měly bychom už jet. Do zámku dlouhá cesta měly bychom vyrazit, než se pán vzbudí a zjistí, že jste pryč." ,,Ano, děkuji za připomenutí." Odpověděla Rose.

Pak se jen objala s Heather, poslala Charlottce ještě jeden vzdušný polibek, všem poděkovala a vydala se zpět ke kočáru.

Jen nasedla z očí se jí začaly koulet slzy. Byly to slzy štěstí, že její dcerušce už Edward nebude moci ublížit, nebo smutku, že ji dlouho neuvidí. Možná nikdy. Ale stále má naději, že její milovanou princezničku bude vychovávat ta nejlepší osoba, která ji v této úloze matky může zastoupit....

Děkuji všem kdo to ještě nevzdali a můj příběh stále čtete. Omlouvám se, že jsem slibovanou kapitolu nevydala již před týdnem. Byla jsem pryč a taky jsem se k tomu stále nemohla dokopat.

Jinak pomaloučku se blížíme ke konci. Neumím moc odhadovat, ale přibližně to vidím tak na šest nebo sedm kapitol.

A když by jste měli nějaké otázky, buď na mě nebo na jednotlivé postavy, klidně mi můžete do komentářů vaši otázku napsat. Ráda na ni odpovím. Když by jich bylo náhodou víc mohla bych udělat zvlášť kapitolu.

Jinak ještě jednou moooc děkuji za čtení mého příběhu.