Královský příběh

19. kapitola

Ráno se jako obvykle oblékla a učesala  a vydala se vstříc novému dni.

Po příchodu do jídelny kromě nachystané snídaně neviděla nic. ,,Kde je Edward?" Zapřemýšlela v duchu. Pak zasedla ke stolu a chvíli vyčkávala. Asi po deseti minutách se pustila do jídla. Po snídani se zeptala jedné služky, zda neví něco o lordovi. Služka se zachichotala a tiše odpověděla: ,,Váš muž, lord Edward dnes brzy ráno odjel na lov do zdejších lesů. V lese budou nocovat a vrátí se zítra navečer." Rose přikývla a odebrala se do svého pokoje.

Po chvíli se dozvěděla, že se dnes na návštěvu ohlásil William.

Onen muž přijel krátce před polednem. Rose ho s radostí přivítala.

Po výtečném obědě se odebrali do růžového salónku, kde si dali kávu.

Krátké ticho přerušil William: ,,Výborná káva." Rose se usmála a odvětila: ,,Tuším, že nebyl cíl vaší cesty přijet a pochválit nám kávu." Teď se musel usmát i William. Tato mladá dáma byla nejen krásná, milá a okouzlující, ale i vtipná. Proč si tato jedinečná dáma musela vzít toho bezcitného lorda? ,,To ne, přijel jsem vás varovat," pověděl smutně a usrkl si ze svého šálku kávy. Rose mu visela na rtech, aby ji neuniklo žádné jeho slovo. ,, Edwardova manželka nezemřela při porodu, jak vám nejspíš řekl, ale..." Pak se zhluboka nadechl: ,, Edward, kdysi mladý syn svého otce se jednoho dne seznámil s  krásnou španělskou princeznou Beatricií. Ona byla již bez rodičů, což se Edwardovi hodilo. Bea byla jak už jsem zmínil velmi půvabná, proto mu nic nebránilo ji pojmout za svoji choť. Ale jak vy i ona se v něm spletla. Předsvatební nošení květin se proměnilo v bití a pláč. Pravda je, že jejich dítě po porodu zemřelo. Tehdy ještě mladý lord se jednoho dne rozhodl. Bylo to někdy v zimě, když ji pozdě v noci vyhnal s malým ranečkem bez rozloučení a koně se mladá princezna prodírala sněhem, ještě zesláblá z náročného porodu. Na druhý den ji našel hajný. Byla mrtvá.... Roztrhali ji vlci. Lord, Edward ani nepřišel na její pohřeb. Ten člověk nemá v sobě ani špetku soucitu...

Pak viděl, že Rose teče po tváři slza. Povzbudivě se na ni usmál. ,,Teď musíte být silná. Čekáte dítě a to je teď to nejdůležitější." A po chvilce mlčení dodal: ,,Nechtěl jsem vás rozrušit.." ,, Ne, to je v pořádku." Pak mu položila ruku na tu jeho a zadívala se mu do jeho nádherných očí:,,Děkuji, že jste přijel." 

Potom se společně vydali do zahrady, kde si ještě dlouho a dlouho vykládali.

 Dnešní informaci však Rose ještě dlouho zpracovávala. Po Williemově odjezdu byla velmi smutná a měla strach z příštího setkání se svým "drahým" manželem, který se v jejích očích stal navždy vrahem.