Královský příběh

32. kapitola

Když vyšli ven, před bránou byl již nachystaný jejich kočár. Lokaj otevřel dveře a Rose poslušně nastoupila. Najednou však...
.... se za jejími zády Edward hlasitě složil k zemi. Rose se k němu okamžitě sehnula a poslouchala, jestli dýchá. Opak byl pravdou. Dokonce ani jeho puls neslyšela. ,,Okamžitě běžte pro lékaře", křikla na sluhu, který stál opodál. Ten nemeškal a ihned se rozběhl směrem k zámku. Rose zoufale klesla na zem. Tvář si schovala do dlaní a vzlykala.

Kdo ví, co je jí prohánělo hlavou za myšlenky. Jeden by řekl, že bude šťastná když by se konečně "zbavila"muže, který ji tak ubližoval. Bylo tomu opravdu tak? Nebo se v ní projevila stránka empatie a soucitu i nad člověkem, který ji nenáviděl?

To už se směrem k nim blížil mírným poklusem doktor se sluhou, který nesl nějaké deky. Společně s doktorem a lokajem tak Edwarda z chladné země přesunuly na těch pár dek.

Rose byla tak rozrušená, že si až po chvilce všimla, že už nejsou úplně sami, ale že kolem nich se začíná pomalu tvořit skupinka lidí, kteří přihlíželi a čekali co se bude dít.

Na jejích zádech ucítila dlaň. Otočila se. Pohlédla na něj s prosbou v očích. ,, Já, já... jsem nechtěla..". ,, Ššš", utěšoval ji klidně William, když mu Rose smáčela slzy jeho vestu.

Po chvíli se doktor zdvihl a konstatoval... SMRT.

Celý svět jako by se zastavil. Nikoho najednou neslyšela jen hlasitý hukot v uších, který se stane více zesiloval. Ona však stála jako socha ani okem nemrknula.

,, Jsi v pořádku?" Mluvil na ni William, ale ani toho neslyšela. Jen pomalými kroky došla k mrtvému tělu sklonila se a něco mu zašeptala do uší. Pak se zase zdvihla a jako tělo bez duše odcházela směrem k zámku. Na nikoho nemluvila, nikomu neodpovídala na otázky. Jen mlčky vešla do svého pokoje a zamkla se, aby za ní nikdo nemohl chodit....

Děkuji vám všem, kdo ještě pořád čtěte můj příběh.
Jinak chci říct, že konec bude trošku jiný než jsem plánovala.
Každopádně doufám, že se máte na co těšit. ☺️