Královský příběh

15.kapitola

.....a kupodivu dveře byly odemčené. Nečekala ani chvíli a rychle vyběhla ven na chodbu. Za sebou slyšela Edwardův křik: ,, Stráže! Ke mě!" Běžela co jí síly stačily až ji začalo píchat v boku, ale věděla, že když ne teď tak nikdy. Pak uslyšela několik mužských hlasů. Ani se neodvázala otočit hlavu a podívat se, kolik jich tam vlastně je. Možná by ztratila všechnu odvahu.

Rychle stiskla kliku v hlavních dveří a ucítila chlad. Byla ráda, že si ten plášť vzala. Běžela tmavou nocí. Cesta byla osvícená jen pár lampami, které pomalu, ale jistě dohasínaly. Cítila v sobě velký strach, ale i radost, že se k tomu konečně odvážila.

Najednou ji dvě silné paže vtáhly do keře.  Chtěla vypísknout, ale čísi ruka jí v tom zabránila. Pak se docela potichu otázala: ,,Kdopak jste?" Odpovědí jí jen bylo: ,,Teď buďte potichu." Hlas jí byl povědomý , ale vzpomenout si nemohla. Během pár sekund přeběhl Edward a ostatní muži. Oddechla si. ,,Pojďte!" Řekl tajuplně a podal Rose ruku. Ta se jí chytla.

Na světle teprve poznala, že je to William. Zmoha se jen na slabé ale vděčné: ,,Děkuji." ,,Běžte ke stáji a půjčte si jednoho koně. Jeďte do nejbližší vesnice. Hned v prvním domě bydlí paní Madla. Je to má chůva, která se o mě starala, když jsem byl malý. řekněte jí, že vás posílám já a že máte u ní přespat. Tam zůstaňte. Zítra za vámi přijedu." ,, Moc vám děkuji. Ani nevíte, jak jsem ráda." ,,Soucitím s vámi. Můj strýc se k ženám neumí vůbec chovat. Jeho předchozí manželka...." Pak uslyšel, jak se k nim přibližují hlasy. ,,Rychle běžte."

Rose nemeškala a utíkala ke stájím. Sedla si na jednoho koně a ujížděla pryč. Bylo štěstí, že uměla jezdit i bez sedla. Začalo pršet.

Když přijela k onomu domu ulevilo se jí. Po zaklepání jí otevřela starší paní. ,,Kdo jste?" Zeptala se. ,,A co tu pohledáváte v takhle pozdních hodinách a v takovém počasí." Řekla a podívala se na Rosino promáčené oblečení.  ,,Jsem princezna Rosalinda a posílá mě za vámi princ William." ,,Můj malý Willík, tak to pojďte dál." Pověděla s úsměvem na rtech.

Madla ji zavedla do malé komůrky. ,,Snad to bude stačit," řekla trochu posmutněle. ,,Ano, moc vám děkuji." Pak si sundala mokré oblečení a Madla ji donesla jednoduchou bílou košili. ,,Dobrou noc výsosti."

Rose se oblékla. Potom si lehla a za zvuku deště se ponořila do říše snů.