,,Já se budu vdávat," oznámila s nadšením v očích Caitlin své přítelkyni. ,, A co ty Rose, vždyť už ti za pět měsíců bude osmnáct," zeptala se ještě opatrně Caitlin. „Já si myslím, že se také budu brzy vdávat, protože mi matka pořád říká, jak bych se ke svému budoucímu manželovi měla chovat." „Ale i tak se těším, až si mě někdo povede k oltáři," řekla zasněně Rose. Dívky si ještě vykládali až úplně přestaly hlídat čas. „Caitlin, já úplně zapomněla, že v šest mám být doma na večeři," vykřikla Rose a rychle utíkala domů.
Pak se převlékla z obyčejných šatů a šla do jídelny. Seběhla po schodech a pospíchala na večeři. Když otevřela dveře všichni už seděli na svých místech a čekalo se jen na ni. „Omlouvám se," špitla a cupitala si sednout na své místo. „Rosalindo doufám, že je to naposledy,"obořil se na ni otec. „A kde jsi vůbec byla?" Dodala matka. Rose mlčela. „Určitě byla u té své CHUDÉ kamarádky," řekla královna a dala důraz na slovo chudá. „Matko, otče, velice se omlouvám, ale Caitlin se bude vdávat tak jsme se zapovídaly," odpověděla omluvně princezna. „Tak abys rozumněla drahá Rosalindo ty už za ní nidy nepůjdeš!" Vykřikl otec. A jelikož princezna nebyla zvyklá odmlouvat, tak se jen uklonila a utíkala do pokoje.
„Proč, proč jí to zakázali, vždyť Caitlin byla jediný člověk, který ji opravdu rozumněl a co bude říkat na to, že nepříjdu na její svatbu," vzlykala Rose, ale nebyl tam nikdo, kdo by ji vyslechl.
Večer za ní přišla její komorná Helen, aby ji pomohla připravit se do postele. „Rose, výsosti, co se vám stalo?" Otázala se Helen. „Caitlin, brzy se bude vdávat, ale dnes jsem se u ní zdržela a už za ní nemohu chodit," řekla Rose se slzami v očích. Helen měla princeznu velmi ráda, proto ji nabídla, že se za ní občas může stavit ona. Rose poděkovala, ale v duchu si říkala, že na její svatbu určitě příjde, protože je to její nejlepší přítelkyně a ona chce být v její svatební den vedle ní........
,,Vstávat výsosti!'' Rozlehlo se po celém pokoji. ,,Rosalindo, vstávejte'!" ,,Ještě ne Helen," odpověděla princezna komorné a přetáhla si přikrývku přes hlavu. „Výsosti, matka a otec vás za hodinu čekají na snídani,," řekla ještě a šla chystat šaty. Rose se ještě chvíli povalovala, pak se ale zvedla a šla se vysléct z noční košilky a dát si na sebe krásné, světle růžové šaty. Pak si sedla ke stolečku se zrcadlem, aby ji Helen učesala. Ta jí dala do vlasů čelenku s perlami a připnula perlový náhrdelník. Rose na sebe ještě nanesla svůj oblíbený parfém a pospíchala na snídani.
U snídaně matka Rose oznámil, že kolem desáté přijde švadlena, která jí bude šít šaty. Rose se tázavě podívala na svoji matku. „ A proč matko, vždyť šatů mám dost?" „Drahá, za týden jsme všichni zvaní na ples, který pořádá tvůj strýc a můj bratr král Sebastian." Rose zaplesalo srdce radostí. Po dlouhé době uvidí svoji o tři roky starší sestřenici Heather. Naposledy byla před dvěma roky na její svatbě. Teď už Heather čeká své první dítě. Je si s ní hodně blízká. Když byli malí, často se vídaly a hrály si spolu.
Přesně v deset hodin zaklepala na dveře pokoje švadlena. Když vstoupila do místnosti, Rose uviděla mladou, baculatou, okatou, hnědovlasou dívku, která měla ústa roztažené v širokém úsměvu. „Dobrý den výsosti, jsem Olívia." „Těší mě, já jsem Rose, říkej mi tak prosím," nabídla jí Rose, protože jí byla velmi sympatická. Olívia nejdříve princeznu přeměřila a potom se jí zeptala jakou barvu by si přála. „ A jaká by se líbila tobě Olívie?" Usmála se Rose. „Výsosti, promiňte, Rose, myslím, že by vám slušela tmavě modrá, k vaším hnědým vlasům by vypadaly nádherně." Rozplývala se nad představami Olívie. „To je výborný nápad!" Přidala Rose. Pak se Olívia prostě uklonila, vzala svůj kufřík s nákresy a odešla.
O týden později.......
„Kde jsou moje rukavičky!?" Zavolala královna na služebnou a služka ji rukavičky hned donesla. Královna si je nasadila. Pak zavolala na svou dceru. O chvíli později ze schodů scházela okouzlující mladá dáma v hnědém kabátku a klobouku stejné barvy. „Už jsem připravená." Oznámila matce. Ta pokynula služebným, aby vzali jejich zavazadla a dali je do kočáru.V kočáře už čekal Rosin otec, který se usmál při pohledu na svoji krásnou ženu a ještě krásnější dceru. Až se všichni pohodlně usadili, král zavelel, aby jeli a kočár se po jeho rozkazu ihned rozjel. V duchu ještě zavzpomínala na Caitlin, ale to už královna začala básnit o nadcházejícím plese.......
ČTEŠ
Královský příběh
Ficção HistóricaKdyž už komorník všechny představil, král se postavil a popřál všem hostům krásný ples. Pak sálem zaznělo pár tónu a za chvíli už několik tanečníků tančilo uprostřed. Rose chvíli stála a pozorovala dění okolo sebe. „Smím prosit," uslyšela za sebou z...