23. kapitola

439 19 4
                                    

Když se Rose vracela ze zahrady do svého pokoje uslyšela divné zvuky, které vycházely z Edwardovy pracovny. Přiložila ucho ke dveřím a poslouchala....

,,Kdo všechno ví, že se ti narodila dcera?"Zeptal se neznámý muž. ,, Já to nikomu neříkal, ale služky to ve městě už určitě vyklebetily." ,,Co teď budeš dělat?" Pak bylo chvíli ticho. Rose slyšela jen kroky, které vycházely z vedlejší místnosti. Už chtěla odejít, ale toho by litovala. ,,Nejspíš ji pošlu ke své sestře do Francie.."

Rose strnula. Její nejmilejší a nejkrásnější dcerku by měla vychovávat sestra člověka, který ji v životě nejvíc zklamal... To ne, to nedupustí. Musela se rychle rozhodnout.

Když zavřela dveře svého pokoje. Hořce se rozplakala. Už neměla sílu. Podlomily se jí kolena a upadla na chladnou zem. Jak byla naivní a myslela si, že s tímto mužem ji čeká krásná budoucnost, že bude dobrým vládcem svému lidu, zároveň jí skvělým manželem a jejím dětem výborným otcem. Položila si hlavu do dlaní.

Najednou uslyšela slabounký pláč, který se začal zesilovat. Zrak upřela na maličkou kolébku uprostřed místnosti. Rychle se postavila a běžela svoji dcerušku utišit.

Podívala se na to malé stvoření. Malé slzičky se jí kutálely po růžové tvářičce. Vzala si ji do náručí a začala zpívat ukolébavku.

Když dcerka opět usnula. Zasedla k psacímu stolu a vyndala brk a ingoust. Chvíli přemítala co napíše, pak uchpila brk a začala psát.

Drahá Heather!
Jsi jediná, komu se mohu svěřit se svými starostmi. Mám na tebe velkou prosbu.....

Děkuju moooc všem, kdo tenhle příběh stále čtete. Omlouvám se, že jsem přes měsíc nepřidala. Budu se snažit zlepšit....😊😊😊😊

Královský příběhKde žijí příběhy. Začni objevovat