Oh my Josh! I am so Dun!!2

Úvodní část

Jelikož si myslím, že první díl byl úspěšný (co se týče mých možností) rozhodla jsem se v tomto pokračovat a hlavně mě to baví psát o nich. Také mě napadlo psát delší části. Místo 300 slov třeba 500 a víc, aby se umožnilo více se zažrat do děje. Tak příjemnou zábavu!

V poslední části:

Dali jsme se do jídla a jak to bývá mezi námi zvykem, smáli jsme se na celý dům.
"Tylere, už musíme jet!"
"Čekej v autě"
Konečně jsme vyrazili a já byl čím dal nervóznější.
"Tylere, brzdi!!!!!"

Z pohledu 3.osoby:

Já ti říkal, že si najdu způsob jak tě dostat, Joshuo. Slyšel jsem plány na dnešní večer a sledoval jejich auto, využil jsem situaci kdy jeho věrný kamarád nedával chvíli pozor. Vběhl jsem jim do cesty a způsobil autonehodu. Pak jsem viděl skupinku vybíhající z domu kam měli namířeno. O pár chvil později byl z dálky slyšet hluk přijíždějící sanitky a blikající světla. Vím Jistě, že přežijou. Uvidíme se při příštím díle. Bye. S láskou Jim.

Z pohledu Iana:

Strašně jsme se všichni těšili, až uvidíme Joshe. Každou chvíli by měli přijet. Následující rána nás rozhodila a rychle jsme vyběhli z domu na ulici.
"To není pravda! To ne!!!" řvala Daphne hned jak spatřila nám podvědomé auto. Slzy jí tekly proudem a tíha v jejím srdci jí stáhla k zemi. Chtěl jsem jí pomoc, ale hned jsem běžel k autu zatímco Jason zavolal záchranku, která tu byla bleskurychle. Než jsem stačil jakkoliv pomoci bílé auto s červeným křížem se vzdalovalo se řvem sirény. Odjelo.
"Jestli to ten Tyler udělal schválně, ať si mě nepřeje!" vyhrožoval Jason a naštvaně uhodil do dřevěného stolku před gaučem. Nevěřil jsem, že by to udělal schválně a nasadil tak do boje i svůj život.
"Neudělal" jediné co jsem po jeho dlouhém nesmyslném proslovu řekl a tím upoutal pozornost.
"Proč myslíš?" promluvil Mike svírající ubrečenou Daphne.
"Protože by nebyl tak blbej a neriskoval i svůj život, přemýšlejte trochu" zahlédl jsem Jasonův zamýšlený výraz s kapkou porozumění. Vzhledem k naší únavě jsme s velkými obtížemi usnuli.

Sluneční paprsky ráno prosvítaly skrz žaluzie a venku se oteplilo. Byl by to krásný den, bez okolností ze včera.
"Daphne, už klid. On bude v pořádku uvidíš" Mikeova práce byla staraní a utěšování své přítelkyně.
"Dobrý den, co potřebujete?" ozval se Jasonův hlas z vedlejší místnosti.
"Dobře, dneska se stavíme děkuji, na shledanou" má zvědavost rostla a můj pohled na něj vybízel ať mluví, což naštěstí pochopil.
"Volali z nemocnice ať se stavíme. Tyler se probral, můžeme mít pár otázek" kývl jsem na souhlas a šel se trochu upravit. Možná mi ze začátku trochu vadil, ale toho klučinu jsem si oblíbil a Joshovi přirostl k srdci. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného, dokud nepotkal jeho. Dostal se z drogové závislosti a převrátil svůj život k lepšímu. Nebudu přehánět když řeknu, že Tyler je pro Joshe takové sluníčko za mraky, které jimi prosvítá. No, dost básnění, zas taková citlivka nejsem.
Jason vzal klíčky od auta a všichni 4 jsme se vydali do nemocnice. Čím blíže jsme byli, tím tréma a obavy narůstaly.

Tak máme tu první část druhého dílu💋 pokud chcete další musí tu být 2+ komentářů a 3+hlasů😘 abych věděla, jestli má cenu pokračovat😊 zatím pa.