Oh my Josh! I am so Dun!!2

Výletníci

Pořád jsem se rozhlížel a sledoval každý centimetr místa zda-li se tu něco za ten rok nezměnilo. Disney Land!
"Překvapený?" prolomí ticho Tyler a já pouze souhlasím.
"To jsem rád. Jo a
dneska se domů nevratíme, budeme kempovat" nemám rád kempování. Od té doby co jsem byl malý jsme jezdili kempovat, ale stala se nehoda a mám na to jen špatnou Vzpomínku. Snad to bude s Tyem jiné. Ohrnul jsem nad tím nos a cítil jeho pohled na mně.
"Něco proti?"
"Ne nic, bude to super" ihned jsem se rozeběhl na první dráhu, kterou jsem uviděl a Ty byl v závěsu.
"Na" podal mi ouška, která byla na našich hlavách i minulý rok.
"Super a jedeme!!!"

Celé odpoledne bylo naprosto úžasné a schylovalo se k noci, kterého se obávám. Popadli jsme tašky a mířili do lesa nedaleko zábavního parku. Nejradši bych přespal v autě, jenže mu nechci zkazit tu radost.
"Tady se utáboříme!" nadšeně rozbaloval stany a já připravoval ohniště.
"Joshi, dneska si to užijeme"
"Jojo"
"Máš rád Marshmallouny.?"
"Jojo"
"Umíš říkat taky něco jiného?"
"Jojo"
"Tak a dost, co se děje? Já se snažím jak vůl a ty absolutně nejevíš zájem"
Mám mu říct pravdu? Nechci, aby to rušil, když si dal s těmi stany takovou práci.
"Ne všechno v pořádku, jdu pro dříví"
Po pár metrech jsem začal sbírat dříví a zažrán do myšlenek jsem došel dál než bylo v plánu.
Nechat ho tam samotného... Odvážlivče...neignoruj SMS a očekávej ji. Joshuo...
"Tylere!!!!!" křičel jsem běžíc za ním.
Nesnaž se, nepřibližuješ se...
Měl pravdu, ani trochu jsem se k němu nepřiblížil a nevím proč.
"Nech ho být!! Ani se ho nedotkneš!"
Řval jsem do nebe mezi stromy v úplný tmě na něco, co nejsem schopen vidět a běžel za velice důležitou osobou, která o ničem neví. Veliké drama, musím tam být dřív než on.
Z neznámého důvodu jsem za nim konečně doběhl a jakmile jsem ho spatřil, udýchaný se posadil k ohništi a vydechoval.
"Sakra Joshi, jsi v pohodě?! Proč jsi běžel?!"
"Tylere, nenávidím kempování.."
"To si běžel jen abys mi to řekl?"
"Jasně že ne.."
"Dobře, ale teď s tím asi fakt nic neudělám. Budeš muset jednu noc vydržet"
Jednu noc to asi vážně přežiju. Tyler zalétl do stanu a po chvíli usnul, zatímco já hleděl do ohně a hlídal ho.

Byla to dlouhá noc a konečně je ráno a my můžeme jet odsud pryč. Rozepíná se stan.
"Dobré rá... Ty jsi nespal.? To tak nenávidíš kempování?"
"Můžeme už jít k autu prosím?"
"Jo, jen zabalím stan, vydrž chvíli"
Já už měl uklízeno dávno a tak jsem čekal a sledoval ho. Alespoň někdo se dobře vyspal.
"Co jsi celou noc dělal?"
"Koukal do ohně a na hvězdy. Skrývají v sobě kouzlo, víš?"
"Jen Kdyby to kouzlo udělali na tobě, vždyť musíš být k smrti unavený a já tě takto nerad vidím"
"Promiň mi.."
Konečně jsme v autě na cestě domů, opravdu na mě dolehla únava, ale držel jsem se vzhůru. Nevyhraje.

"Sladký domove!" zajásá Tyler a já už ležím na gauči. Po pár minutách jsem spal jako zabitej.